To zase bude něco. To si čtenáři bulvárních deníků, hlavně těch pro německé čtenáře, zase užijí! Senzace v této okurkové sezoně…

Jenže halt, nějak to nesouhlasí. Ona není okurková sezona! Všude se děje tolik zajímavého a převratného, až novináři nevědí, o čem by dřív psali. I takový dodavatel nejšťavnatějších kousků, jako je Sarkozy, se dostal až na vnitřní stránky deníků se svým „světovým ekonomickým mejdanem“. A to je co říci, když už není v novinách místo pro Sarkyho!

No, v každém případě nám redaktor rozhlasové stanice ARD, a ta je v Německu brána coby „solidní firma“, Peter Hornung Andersen přinesl sólokapra! Viz úvod článku.

Co na tom, že se v třetím odstavci článku v LN ze dne 10. 1. 2009 Zázrak z dílny StB aneb proč Vesna přežila čtenář dozví, že se jedná o událost z roku 1972, tedy 36 let starou. Důležitý je, jak vědí všichni novináři a psychologové, titulek. Ten přitáhne čtenáře a navodí to, co si má myslet.

Navíc, ještě před odvysílání na ARD zajistili redaktoři něco navíc. Jakoby důvěryhodnost.

To je taková stará finta. Když chcete presentovat něco, co si sami vymyslíte za „ověřenou informaci“, tak to nejprve necháte uveřejnit v nějakém místním, obskurním a nebo nevýznamném periodiku. Pak se na to odvoláte, jako že „jak již napsali či řekli ti a ti...“. A už vykládáte to, co jste si vymysleli z nějakého důvodu sami. Známá finta mnoha neseriozních nakladatelů. Tuto „fintu“ také velice ráda používala v dobách Sovětského svazu KGB. Například, pokud si vzpomínám, nechali napsat „spřáteleným novinářem“ v jakémsi indickém deníku, že AIDS vznikl v amerických vojenských laboratořích. Pak stačilo jen zajistit aby to převzal další „spřátelený novinář“. A už to jelo. Je to velice účinné. Dodnes tomu věří velká část Afričanů, a to hlavně muslimského vyznání. Že se tady kupčí se životy milionů lidí? No a co, účelu bylo dosaženo.

No, na zprávu, že československá armáda sestřelila v roce 1972 jugoslávské letadlo, nikdo neumře. Ale v době, kdy ČR předsedá EU, je to jistě pro mnohé zpráva zajímavá. Zvlášť když značná část „západního„ tisku a eurokratů již rok vykřikuje, že předsednictví ČR bude katastrofa (a někteří doma jim k tomu přikyvují) a že by to mělo nebejt.

Vše negativní „proti nepříteli“, co se objeví na mediálním trhu, je tedy vítané. A vyhovuje hlavně bruselské byrokracii. Pro tu jsou všechny východní státy politickým ekvivalentem „osiny v zadku“. Zdá se vám to za vlasy přitažené? To si fakt myslíte, že by ARD zaměstnávala člověka, který by v době, kdy nejde půlce Evropy plyn a bojuje se v Gaze, v čemž funguje z titulu předsednictví Praha, sám od sebe začal blbnout (a to ve třech, takže to něco stálo) s takovouhle v zásadě nezajímavou informací?

Tak to asi ne, že. No, pokud máte aspoň průměrnou paměť, tak si jistě vzpomenete, jak v době, kdy bylo připravováno, že vstoupíme nejprve do NATO a pak asi do EU, skoro denně vycházely v českých a německých a rakouských a jiných periodikách články o hrůzách, které jsme páchali. Po válce a tak vůbec. Byl tehdy proveden i neúspěšný pokus s několika v ČR žijícími Němci, aby to vypadalo, že nadále pášeme. A taková CSU tvrdila, že jistě páchati nadále hodláme. Takže v EU nemáme co dělat. A dokonce v tomto smyslu veřejně v Bruselu hlasovala.

Když nás přijali, tak to skoro zázrakem takřka zmizelo. Včetně těch různých ve věci angažovaných jakoby uměleckých skupin. Ovšem podobná kampaň se za chvíli zvedla proti Slovensku. Na Slovensku před jeho vstupem do EU, kdy nebylo jasné, jak to tam dopadne, bylo podle západního tisku špatné snad všechno. Politici byli jen nacisti anebo komunisti (to moc hezky znělo od haiderovců a Maďarů). Slováci nebyli údajně vůbec ale vůbec schopni být členy té úžasné výběrové skupiny EU atd. Do akce proti Slovensku se velice aktivně zapojila i Moskva. Hmatatelným výsledkem byla jen Rakouskem si vytrucované zavření Jaslovských Bohunic. Což byla levota mimořádně hnusná. A nebezpečná, jak se teď ukázalo. Být na místě Slovenska, tak už je nechám běžet, ať se třeba Rakušáci a zelení strhnou. Trval bych na názoru, že dokud nebude Nabucco, není Slovensko v bezpečí. A nevypnul bych to.

Podívejme se ale dále na případ JAT. Tedy to údajné „sestřelení“ letadla Čechy. Syčáky, dle tvrzení pana Hornung-Ardensena, kteří nechtějí přiznat, že zabili ty nevinné cestující. To je mimochodem pro někoho bezva zpráva v době, kdy budou mít evropské aerolinie potíže, co? Že prý Češi předtím vraždili, dneska lžou a zaměstnávají u letectva estébáky!

Nejprve se objevily agenturní zprávičky. Přestože byly takzvaně „o ničem“ přebíralo je jedno rádio za druhým. I ta rádia, která ve zprávách hlásí pro teenagery jinak úplné blbosti. Skoro ihned se přidaly internetové servery. A vypukla diskuze, která však víceméně zahynula na nezájem. Spadlé letadlo v době, kdy značná část obyvatel ČR ještě nebyla na světě, rozhodně není hit.

Ovšem pak se přidala ČT. To bylo zajímavé. Redakce pozvala protřelého a profesionálně zkušeného německého novináře a proti němu posadila …. éééé... prý historika. Nevím, co je dotyčný povoláním, vyjadřovací schopnosti má asi tak na úrovni IQ tykve. Kloudná věta z něj nevypadla a na fantasmagorické vývody „investigativního novináře“ jen zíral s otevřenou pusou či něco neslyšně a jednoslabičně blekotal.. Na vývody pana Hornunga-Andersena, včetně poněkud zmatených tvrzení o jakýchsi „estébácích“, o jakýchsi tajných „spolčeních“ a zatajování důkazů moderátor, jindy tak aktivní - když tedy chce - ani pomalu necekl. No, byla to paráda. Hlavním účelem asi bylo, aby ARD před vysíláním mohla prohlásit, že věcí se zabývala i ČT ve svém vysílání. A tím to, ať už pan Hornung-Andersen prohlásí v ARD cokoli, jaksi „posvětí“. Mimo jiné to navazuje na jakousi nedávno televizí propíranou jakoby investigativní kauzou o jakési opět asi třicet let staré kauze havárie letadla myslím Delfín. Tam se prvně mihly „tajené informace“, „estébáci“ kdysi ve vyšetřovacích komisích a dnes ve „vedoucích funkcích v letecké inspekci“ A zatajování důkazů.

Pan novinář vykřikováním o StB spoléhá na naši zapomnětlivost a na naprostou neznalost socialistických reálií na Západě. U spadlého letadla musela být StB, tak to tady fungovalo, na tom není nic tajemného ani divného! A že to neví redaktor televize, to je smutné. No, možná jde o to nás jen „nakopnout“ v době předsednictví, možná o náš letecký průmysl, kdo ví? Ale když se ze dvou, skoro půl století starých havárií najednou začíná dělat spektákl, tak to znamená, že se něco děje. Jak praví přísloví: „Jednou není nic, dvakrát už je zvyk.“

K věci připravila redakce NP odborný článek na pokračování.

Já bych jen osobně dodal, že moje podezření, že na tom celém něco silně zapáchá, vzbudily použité známé novinářské a také ideodiverzní finty (to není slovo z archivů přátelé, ideovou diverzi provádí každá velmoc). Ve věci se najednou objevují tajemní a nepojmenovaní „očití svědci“, jacísi opět nejmenovaní „letečtí vyšetřovatelé“ zpochybňující cosi, co čtenář nezná. A korunu tomu dodala informace o tom, že „německý vojenský patolog“ tvrdí, že fotografie z havárie JATu ukazují těla, která spadla z daleko menší výšky. Dle článku z 800 metrů. Dle protokolu z 10 000 metrů.

Pan „patolog“ je asi poněkud nevzdělaný ve fyzice, neboť by jinak věděl, že od určité výšky padá každý předmět konstantní rychlostí. Následky jsou tedy zvnějšku stejné. Z dopadu na zem nelze pak z nějaké fotografie určit, z jaké výšky těla padala. Nanejvýš v jaké výšce vypadla z trupu. A to zase nic nevypovídá o tom, v jaké výšce se samotná havárie stala.

Jedna z bitev na „tajné“ mediální frontě podle mne právě otevřením pseudokauzy letu JATu právě proběhala. Statisíce čtenářů, pro které byla určena, si opět utvrdily svůj názor, že Východňáři jsou banda a verbež. Když sestřelili neozbrojené letadlo. Vrahouni - a odporní. Dneska tedy snad tu Evropu povedou, když to jinak nejde. Ale příště …. Příště ani náhodou!

A hlavně: nesedejte do jejich letadel. A nelétejte přes jejich území. Sestřelují letadla.

No a vo tom to je. Že, pane Hornung-Andersone?