Umíte si představit ten mediální skandál, kdyby český prezident Miloš Zeman navštívil Kubu, přátelsky se setkal s Fidelem Castrem, vyzval svět ke zrušení sankcí proti komunistickému režimu a podpořil české investice v této zemi? Když totéž udělal francouzský prezident Francois Hollande, francouzská, ale i česká média informovala neutrálně či kladně.

Myslím, že typickým případem „selhání médií“ byl průjezd amerického konvoje z pobaltských států na základnu do Německa. Naprostá většina médií důsledně „vyvažovala“ názory na průjezd konvoje a ke každému kladnému názoru přidala názor záporný, agresivnější. Odpůrci konvoje pořádali tiskové konference a vypadalo to, že konvoj bude veřejností odsouzen jako nepřístojná „demonstrace síly“ a členové iniciativy „Ne základnám“ si budou lehat před konvoj na silnici. Opak byl pravdou.

Podobné je trvale negativní informování médií o činnosti prezidenta Miloše Zemana. Ne, že by Miloš Zeman nedával příčiny ke své kritice, neobhajuji například použití vulgarismů či kritiku Ferdinanda Peroutky, ale sleduji, jak některá média vytrhávají jeho věty z kontextu, jak upravují jeho mediální obraz či jak pokřiveně interpretují jeho činy. Přijede-li však Miloš Zeman na návštěvu některého regionu, plní sály a náměstí a lidé mu tleskají, podobně jako americkému konvoji.

Souhlasím s názorem, že existuje určitá skupina lidí, včetně mnoha pracovníků v médiích, kteří Miloši Zemanovi nikdy neodpustí, že není Karel Schwarzenberg. Nepřekvapivě to jsou mnohdy stejní lidé, kteří demonstrovali či podepisovali petice proti Václavu Klausovi a nosili na klopě placky „Klaus není můj prezident“, stejně jako dnes nosí placky „Zeman není můj prezident“.

Vidím v tom jakýsi demokratický deficit, trvale nesouhlasit s demokratickou volbou. Miloš Zeman je náš prezident, stejně jako Bohuslav Sobotka je náš premiér a nemusíme s nimi souhlasit, ale nic s tím neuděláme. Americký konzervativec Edwin Lawrence Godkin kdysi napsal slavnou větu: „V demokratických zemích představuje stát prostě tu stranu, která v posledních volbách získala většinu hlasů a která je v mnoha případech spravována lidmi, jimž by nikdo nesvěřil do péče svého potomka, ani by je neustanovil správci svého majetku.“

Trvalé nerespektování Godkinovy věty, v tomto případě neustálá mediální dehonestace českých prezidentů, přispívá k bourání řádu, k destrukci systému. Sundávání portrétů prezidentů ve školách, což je již několik let oblíbeným sportem ředitelů škol, má další negativní vliv na naši mládež. Nejdřív jsme ve školách sundali kříž s Kristem a nahradili jsme ho prezidentem, teď odstraňujeme prezidenty, ale neklademe si otázku, zda žákům nějaká autorita zůstane.

Autor je senátor za ODS