Asi ještě nikdy tak výrazně neovlivnila média volby do Poslanecké sněmovny jako teď. Příčinou tohoto bezpříkladného zásahu je bulvarizace a jejím nechtěným důsledkem bude patrně patový volební výsledek.

Veřejnosti je bližší většinový volební systém. Dalo by se tak usuzovat z toho, že média před nadcházejícími parlamentními volbami do značné míry zjednodušila soutěž mezi politickými stranami na souboj mezi občanskými a sociálními demokraty. Dokonce by se možná i dalo říci, že občanům je srozumitelnější spíše prezidentský způsob vlády, než ten dnešní „kolektivní“. Noviny, rozhlas i televize totiž nynější volby nejen omezily na utkání dvou stran, ale zredukovaly je až na zápas dvou stranických vůdců Mirka Topolánka s Jiřím Paroubkem.

Jistě bude snazší rozhodovat o tom, komu dát hlas ve volbách, podle toho, jak ta nebo ta osoba je příjemná či nepříjemná, než hloubat nad volebními programy a zabývat se spoustou lidí, kteří tvoří jednotlivé strany. Tedy, vypadá to, že pohodlnější je cesta spíše směrem k autoritativní politice než k „mnohohlasé“ demokracii.

V předešlých létech nástroje masové komunikace spíše kladly důraz na relativně složitější volební model poměrný, kromě jiného i jako prostředek k obecné výchově k demokracii, to znamená rovněž k úctě k menšinovým názorům. Novináři se dost viděli ve společnosti, jejíž vývoj usměrňuje spíše mnoho uskupení a z různých míst. Pro fungování médií je podstatná především jejich snaha vychovat k demokracii, to znamená odpovědnost novináře k určitému principu, jímž byl v krátké historii naší „svobodné“ žurnalistiky princip opaku totalitního politického systému. Takový respekt k jistým zásadám vede k takzvané aktivistické žurnalistice, která ne pouze pokorně a jak dovede odráží skutečnost, ale chce na ni také působit a přetvářet ji. Odpovědná činorodost vede k hloubavé a vážné práci a v jistém smyslu je opakem bulvárnosti. Nese sebou však nebezpečí manipulace.

Zlidovění médií, jejich souznění s většinovým vkusem a náladou a vzdání se činného působení na publikum v zájmu vyššího principu proto nemusí být nutně špatným jevem - pokud se nejedná jen o prohnanější podobu žurnalistického aktivismu. Bulvarizace, která je u našich médií v poslední době pozorována, může přinášet „pravdivější“ obraz české přítomnosti, než reflexe pozměněná snahou o její kultivaci.

Otázka, jestli média mají podněcovat veřejnou diskusi nebo ji pouze „nahlas opakovat“, tím však není zodpovězena.

Větší přiblížení tisku, rozhlasu a televize náladám převládajícím v publiku pravděpodobně ukázalo, že pro české voliče by byl přijatelnější většinový volební systém s posílením prezidentských pravomocí. Není vyloučeno, že volební účast by v takovém uspořádání voleb byla vyšší, než jak je odhadována dnes.

Bulvarizace přivedla prostředky masové komunikace k tomu, že jakoby změnily volební zákon. Přirozeně menší politické strany se tím ocitly v nevýhodě. Pocítí to asi nejvíce křesťanští demokraté.

Teprve skutečné výsledky voleb ukáží, jaké budou důsledky bulvarizace médií, která vedla k virtuální úpravě volebního systému. Dá se ale předpokládat, že tak silný zásah do politickému uspořádání může mít paradoxní i vážné politické důsledky. Mediální interpretace platného poměrného volebního systému jako většinového paradoxně může vést k patové situaci, kdy zhruba třetina hlasů připadne občanským demokratům a třetina sociálním demokratům. Přitom výsledky menších stran mohou být tak hubené, že pro Topolánka i Paroubka bude nesnadné sestavit koaliční vládu (bez KSČM). Takové potíže pak mohou přimět parlament k tomu, aby změnil Ústavu ve prospěch většinového systému a třeba i přímou volbou posílil pravomoci prezidenta.

(Psáno pro server Česká média)