Když jsem si poprvé přečetl informaci, že Petr Žantovský má v České televizi na stanici ČT 24 moderovat jeden předpůlnoční publicistický pořad, pomyslel jsem si, no vida, ono se to přece jenom na těch Kavčích horách mění k lepšímu. Však také, ruku na srdce, když odložíme jakoukoli předpojatost, proč by vystudovaný žurnalista, vysokoškolský pedagog, autor mnoha knížek a bývalý člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání vlastně nemohl v televizi – coby externista – něco moderovat. Zdaleka není první ani poslední.

Vzpomeňme třeba Michala Prokopa, ten byl v minulosti navíc dokonce místopředsedou parlamentní strany (ODA), nyní je předsedou Rady Českého rozhlasu a zároveň ve veřejnoprávní televizi moderuje talk show. Nebo kolik jen nejrůznějších zelených aktivistů se na obrazovce objevuje s mikrofonem v ruce. A vadí to někomu?

Můj optimismus byl ovšem předčasný. Bolševici přežívající v útrobách Kavčích hor o sobě dali záhy opět vědět. A když říkám bolševici, nemyslím vyznavače leninismu, nýbrž zvláštní sortu lidí, kterým nejenom že chybí tolerance k jiným názorům, ale jsou vůči nim i agresivní. Za všechny jmenujme dramaturga Boba Fliedra a redaktora Marka Wollnera. Co jim na Žantovském vadí? Že byl poradcem Václava Klause, že je členem ODS, jaké píše komentáře, jaké zastává názory a především že coby člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání stál v tzv. televizní krizi na opačné straně barikády.

Vezměme to popořádku. Být v minulosti poradcem někoho, kdo se posléze stal prezidentem, je v normální zemi a v normální instituci spíše doporučením. Asi nejsme normální země a Česká televize (stále ještě) není normální institucí. Členem ODS Žantovský nikdy nebyl – a i kdyby, tak co má být, je snad proto občanem druhé kategorie? Žantovskému jsou blízké konzervativně liberální názory, takové také píše i komentáře. No a co? Jiní zase píší jiné komentáře. Pánové Fliedr a Wollner snad nemají své názory, včetně těch politických?

O televizní krizi darmo mluvit. Že snad šlo o boj za svobodu slova, tomu už dnes mohou věřit snad pouze ty tři opice, hluchá, slepá a němá. A propos – kdypak Česká televize najde odvahu pustit na obrazovku třeba Čálkovy a Špačkovy Bezesné noci? Film, u kterého se budete stydět, jak praví reklamní slogan na obalu DVD.

Je zajímavé, že od bolševiků Fliedrova a Wollnerova typu jsme nikdy neslyšeli, že by svým odchodem vyhrožovali, když do České televize přicházeli lidé spjatí s minulým režimem či volně prostupující hranici mezi žurnalistikou a PR agenturami. Křičí pouze, když jde o lidi, kterým dávají nálepku ODS. Jenže veřejná televize není jejich o nic víc, než třeba právě Žantovského nebo moje.

A právě to, že takhle křičí, z nich činí ty zmiňované bolševiky. Nabízejí se proto úplně jiné otázky. Potřebuje veřejnoprávní Česká televize ve svém středu xenofoby, netolerantní k jiným názorům a lidem? Nejsou právě oni tím vředem, kterého by se svobodomyslná instituce měla zbavit? A když záchodový rváč vyhrožuje, že odejde, nebylo by nejlepší mu prostě říct, tak běž?

14. 12. 2005, www.petrstepanek.cz