Vyvadil skončil jako kůl v plotě. Jím organizovaný protest totálně selhal

Protest organizovaný samozvaným velitelem Jiřím Vyvadilem skončil totálním fiaskem. Jiří se tolik snažil, psal na blog, organizoval na facebooku, dělal vše pro medializaci, houfoval odpůrce americké Dragounské jízdy, vymýšlel úderná hesla pro facebookovou skupinu a vzal si za její název heslo ze španělské války No Pasaran, ale protože by tomu mnoho lidí z jeho oveček nerozumělo, zvolil české Neprojdou. Mohutné protesty se měly konat po celé trase, sám Vyvadil chtěl dokonce bránit průjezdu vlastním tělem, když si chtěl před konvojem lehnout na zem. Přiznám se, že kdybych byl u toho a nedostávalo se mu odvahy, určitě bych ho morálně podpořil, obzvláště pokud by si tam lehl společně se Semelovou.

Je to paradox. Odpůrci chtěli, aby konvoj přes naše území nejel a pokud už ano, tak bez zastávky, a přitom ho chtěli co nejvíce na našem území zdržet. Nedělní protesty byly signálem, jak moc se Vyvadilovi a komunistům podařilo stmelit lidi. Proti sobě. Pondělní akce, kdy před ruzyňská kasárna dorazil pouze Vyvadil a dvě tři jeho ovečky, pak udelala tečku za velitelstvím páně Vyvadilovým. Ten, v bojovné náladě a za oslavného pokřiku přítomných „ruskej švábe“, vykonal přehlídku svých bojovníků za Rusko a Putina. Po čtvrthodině, aniž by se, jak předem avizoval, zahalil do ruské vlajky a zapěl ruskou hymnu, nastoupil do auta a odjel. Po celé republice se protestující počítali na pouhé desítky, zatímco příznivci na tisíce.

Jiří Vyvadil se definitivně stal tragikomickou postavou české politiky. Pominu jeho politický turismus a spíše se zastavím u jeho prozatím trvalého pádu. Svůj osud spjal s Jiřím Paroubkem. V době, kdy byl soudcem, byl na stáži na ministerstvu spravedlnosti coby náměstek. V této funkci pak za zády svého nadřízeného ministra vykonával úkoly zadané premiérem Paroubkem. Tajně se sešel s hledaným podnikatelem Pitrem. To ho stálo nejen vyhazov z ministerstva, ale i kárnou žalobu, které předešel tím, že se vzdal soudcovského taláru. Poté, co Jiří Paroubek převzal Národní socialisty, Jiří Vyvadil jej do nové strany následoval, ale po pár měsících byl vyhozen. Teď se angažuje jako Přítel Ruska a obhajuje kremelskou agresi vůči sousední Ukrajině. Jeho pondělní fiasko nenapraví ani lživá ruská zpráva o masových protestech proti americkému konvoji. Přestávají ho brát vážně i členové jeho skupiny Neprojdou i z jeho sdružení Přátelé Ruska. Jiří Vyvadil nemá daleko k tomu, aby následoval kašpárky Slávka Popelku, Víta Bártu či Tomia Okamuru. Lakonicky se vyjádřila jedna z jeho protestujících oveček: „Stál jsem tam s ruskou vlajkou sám jak pitomec a všichni se mi vysmívali.“

Je jisté, že Američanům se dostalo takového přijetí proto, že byli prvním takto medializovaným konvojem. Stejného přijetí by se Američanům dostalo v případě, že by přijeli na první americkou vojenskou základnu v naší zemi. Pak už by se stali běžnou součástí života. Musím souhlasit s tím, že je škoda sedmdesátiletého zpoždění Američanů v Praze. Generál Patton chtěl vyrazit na pomoc Praze při květnovém povstání a byl by v Praze o dva dny dříve než Rusové jedoucí z Berlína, ale tenkrát dostal přímý zákaz kvůli Jaltské dohodě. Myslím si, že kdyby tušil, jak moc to poznamená život v naší zemi na příštích 44 let, zákazu by nedbal.

Na příkladu Američanů můžeme vidět, jak vypadá opravdové spojenectví. Žádný přepad půlmiliónem vojáků a 23 let trvající okupace 150 tisíci vojáky, ale předem podaná žádost o svolení k průjezdu kolony. Vyvadil & spol. označují americký konvoj za okupaci. I v případě, že by u nás vznikla americká vojenská základna, pak se stokrát raději nechám okupovat Američany než nechat osvobodit Rusy.

Foto: Přibylovi z Roztok