Nejen tento týden, ale po celou dobu záplav, které začaly 11. srpna, mě zaujalo, jak bylo nedokonalé zpravodajství. Lidé se ani z rozhlasu, ani z televize nemohli přesně dozvědět, které silnice a ulice jsou třeba na Frýdlantsku, Liberecku nebo konkrétně v Ústí nad Labem zaplavené a co a kde mají objíždět. Dost přesně to popsal Milan Šmíd v Mediáři. Vracel se ze Českého Švýcarska, z Rynartic, Kamenice se rozvodňovala a on se chtěl dovědět, jak má jet nejlépe domů a co se tam po odjezdu stalo. Nikde se to nemohl dozvědět: i vaše rádio vysílalo jen holou zprávu, že Hřensko je neprůjezdné, podobně ČT 24. Všichni kopírovali jen ČTK. Zprávy na facebooku zase byly neúplné, neobsahovaly přesný popis a datum, takže byly vlastně k ničemu.

Dobrá, ale jak by takové zpravodajství, podle vás, mělo vypadat?

Na to jsem se zeptal Petra Adlera, spoluzakladatele webových stránek Canada.com, který mi před časem líčil, jak to v Kanadě v zimě, kdy jsou tam velké sněhové vánice, funguje. Uvedl následující příklad: v kanadských Calgarech propukne divoká vánice. Úkolem stránek www.calgaryherald.com, která je součástí sítě www.canada.com, je okamžitě popsat, které silnice a ulice jsou neprůjezdné, kudy vedou objížďky a kam, a jak jsou zajištěné. A to všechno musí být doplněno přehlednými mapkami. Tyto zprávy je možné přijímat jak na mobilních telefonech, tak samozřejmě na přenosných počítačích přímo v autech.

Jak je tato služba zajištěná?

Na to jsem se Petra Adlera také ptal. V Kanadě, v každých novinách je oddělení, kterému se říká cop room, policejní místnost nebo ambulance či honiči sanitek. Tato část redakce je přímo napojená na speciální radiovou síť policie, lékařské pohotovosti a hasičů. Úkolem redaktorů této rubriky je sledovat radiový provoz a z hlášení usuzovat na to, co se kde děje, a informovat o tom redakci. Když je někde něco závažného, na místo vyráží redakční tým a laptopem přímo z terénu přenáší informace do webové redakce, která bývá také v přímém spojení s policií.

Všechny noviny mají také speciální webové adresy a internetové odkazy, jejichž prostřednictvím se dají posílat obrazové materiály. Je tam ale vedle zvláštní pole, které odesilatel vyplňuje, kam umístí popis toho, co je na obraze, a pak je tam pole, které je povinné, a do něj se vypisuje spojení, tedy číslo mobilního telefonu, aby se dodatečně zkušený redaktor mohl zeptat na chybějící údaje či zjistit, jací profesionálové jsou na místě.

Něco takového si u nás, v době úsporných opatřeních, vůbec nedovedu představit. Na to chybějí peníze...

Já si to dovedu představit ve velkých redakcích, ale hlavně by tuto službu mohly zajišťovat takzvané hyperlokální tituly, které u nás založil při skupině PPF Roman Gallo a které se nazývají Naše adresa. Takováhle fungující celostátní síť by totiž musela přitáhnout inzerenty, protože by ji kde kdo používal, a to nejen při záplavách. Z peněz za inzerci by se to dalo financovat.

Autor je novinář a spisovatel