Reakce kolegů novinářů na odhalení Janka Kroupy v Mladé frontě Dnes v kauze předražených pandurů, tedy transportérů od rakouské firmy Steyr. Když to zjednoduším, lze reakce rozdělit na dva hlasy: Luboš Palata v Lidových novinách vyzývá k novinářské solidaritě a volá po tom, abychom se novinařinou jen neživili a pokládali nepříjemné otázky politikům, policistům, hledali spojence v Rakousku a v Evropské unii, protože nejde o jednotlivý případ, ale o systémovou korupci, s kterou je třeba skoncovat. Pan Palata připomíná Gazetu Wyborczu, která za pomocí dalších médií rozvířila v roce 2002 korupci filmového producenta a lobbisty Lwa Rywina, který požadoval od Gazety za změnu zákona pro své politické spojence v Sejmu 17,5 milionu dolarů, a tím odhalením redakce přemalovala politickou scénu v Polsku. My můžeme dodat: Podobně ale tomu bylo v roce 1962 v Německu po Spiegel-aféře a ve Spojených státech v roce 1972 po skandálu Watergate. Obě odhalení změnila do značné míry alespoň na čas politiku těchto dvou zemí a rovněž se k oběma médiím brzy přidala další a Der Spiegel ani The Washington Post v tom nezůstaly samy.

Jiný názor na kauzu pandury má Jan Macháček. Na svém blogu píše, že kauza byla vyprovokovaná Janem Kroupou z Mladé fronty Dnes a že je třeba být velmi opatrný, když informace pocházejí od bývalých zaměstnanců firmy Steyr.

A co si o tom myslíte vy jako mediální analytik?

V tomto případě je tomu jinak: Kauzu Janek Kroupa nevyprovokoval, ta byla stará a ví se, že již před dvěma lety, podle Washington Post, o ní měla FBI informace od svých ambasád v Praze a Bratislavě. K tomu má redakce MF Dnes k dispozici smlouvu s bývalým šéfem firmy Steyr Hansem Malzacherem a lobbistou Janem Vlčkem, který měl za sedmiprocentní provizi – zakázka činí nakonec 14,4 miliardy – tedy za něco přes miliardu korun obstarat kontakty s českými politiky. A pan Hedwig Jedlaucnik v době uzavření kontraktu byl ve firmě Steyr: není tedy pravda, že může mít dnes zájem na tom informace zkreslovat v neprospěch firmy. Naopak, on má zájem, aby věc utichla, ale chtěl na tom, co ví, ještě něco vydělat. Janek Kroupa na celé kauze pracoval celý kalendářní rok a pustil ji až tehdy, když si byl informacemi jistý. S oběma manažery firmy natočil jako „obchodník s pohledávkami“ záznam, který v hrubém padesátiminutovém sestřihu má nejen naše vláda, ale i rakouská policie, která na jeho základě provedla u zmíněných manažerů domovní prohlídky.

Nebojíte se, že tato kauza, zvlášť vzhledem k blížícím se volbám, bude zase zametena pod koberec?

Nevím, naděje je nejspíš v tom, že v Rakousku v této kauze nejsou zapleteni politici a státní zastupitelství tam bude mít snahu už zřejmě z prestižních důvodů celou věc objasnit. U této kauzy je zřejmé, odkud peníze šly, a jde jen o to zjistit, kam směřovaly. Pokud se toto v Rakousku podaří, mohlo by to vést u nás ke změně financování politických stran, které by muselo být transparentnější. Ale protože u nás, dle záznamů, všechny zúčastněné politické strany dostávaly dvě až tři procenta ze zakázky, snaha kauzu dořešit bude jistě minimální. Pravdu má tedy Luboš Palata: je to velká příležitost pro novináře.

Autor je novinář a spisovatel