Že se u nás málo diskutuje o tom, jak krize – podle čísel z tohoto týdne se česká průmyslová výroba propadla jen za prosinec o 14,6 procenta, Německo se v tomtéž měsíci propadlo jen o 4,6 procenta - proměňuje média. V zahraničí je to jedno ze závažných témat, a proto bych připomněl, o čem se tam hovoří.

Obecně, kromě výjimek, existují obavy, že média krizí silně utrpí: fůze sníží pluralitu a redakce sníží počet redaktorů, což nejspíš povede k méně důkladné práci. Podle Financial Times ze začátku února 2009 mediální firmy teď v Evropě v průměru dluží 3,1krát víc než vydělají a některé z nich podle anglických bankéřů jsou blízko toho, aby přestaly plnit smlouvy s bankou. To se týká anglického vydavatelství Informa, které dlužilo na konci roku 2008 1,2 miliardy liber, což je 3,6krát víc než jeho zisk před úroky, daněmi, odpisy a amortizací. V podobné situaci jsou německé televize Premiere a španělská Prisa, jejichž akcie se propadly kvůli zadlužení o 75 procent. To bude mít za následek, že média ovládnou banky.

A co budou bankéři s médii dělat?

Prodají je novým majitelům, kteří budou mít hotovost. Očekává se, že k největším přesunům dojde koncem roku 2009, kdy malá vydavatelství a zadlužené televize skoupí velké skupiny s dostatkem hotovosti za směšné peníze. V Německu se odhaduje, že zaniknou desítky malých vydavatelství. Přežijí jen ti největší, říkají analytici. Změny majitelů se u nás mohou týkat i společnosti MAFRA, kam patří mimo jiné MF Dnes a Lidové noviny, protože jejich majitelé z Düsseldorfu nejsou moc velkými hráči. V potížích je i švýcarská firma Ringier a nová zpravodajská televize Z1.

Jaký to může mít dopad na obsah médií?

Základní otázka, o které se u nás ale vůbec nehovoří, zní: Je naše civilizace schopná zajistit svobodu slova v době hospodářské krize? Pokud se podaří mediální zákony v USA a Německu zásadně poškodit či prolomit, bude to znamenat, že politici ztratí definitivně vůdčí roli v globalizované společnosti a otěže převezmou do rukou kapitáni průmyslu, tedy korporace, protože jen ty budou mít peníze, aby si média od bank koupily. S těmi se ale novináři budou těžko domlouvat, protože jim nemáme co nabídnout. Tito lidé, na rozdíl od politiků, netouží po popularitě a chtějí zůstat v anonymitě. Už nebude možné podnikat starý obchod: informace za prezentaci v médiích. Média už nebudou o informaci, ale o konfirmaci.