Co vás, pane Hvížďalo, tento týden zaujalo v médiích?

Jistě reflexe jednání Ústavního soudu o Lisabonské smlouvě v našich médiích, která se snažila tomuto vážnému problému věnovat určitě co nejvíce místa, ale zároveň narážela na meze, které jsou jim jejich vlastní estetikou dané. To bylo nejlépe vidět třeba na vysílání České televize, která po oba dva dny věnovala svůj pořad Události, komentáře ve 22.30 pouze tomuto problému, pozvala tam či se s nimi spojjila špičkové odborníky jako je emeritní profesor Vojtěch Cepl, spoluautor naší ústavy, ale i právního filozofa s Cardiffu Jiřího Přibáně, ale zároveň jim na tak složitou materii, jakou je Lisabonská smlouva, neposkytla dostatečný prostor. Profesor Cepl to řekl velice přesně. Právo je dva tisíce let stará disciplína a těžko se vysvětluje ve třech minutách.

Jaké možnosti televize, podle vás, nevyužily?

Domnívám se, že v případě, když televize vysílá kompletní přenos ze soudního líčení, v němž soudce zpravodaj Vojen Güttler čte několik hodin zprávu, která má přes osmdesát strojopisných stránek, a přitom se nebojí, že tím diváky bude nudit, měla by si taková stanice dovolit věnovat ještě před vysíláním přenosu třeba hodinovou besedu s ústavními odborníky, právníky, která by lidem přiblížila vznik a obsah takového dokumentu i celý poválečný vývoj v Evropě, protože tento dokument je výsledkem více než šedesátiletého úsilí celé Evropy. Proto náš postoj nakonec nemůže být v žádném případě pro Evropu rozhodující, jak to řekl profesor Přibáň: Evropská unie se spíš obejde bez České republiky než Česká republika bez Evropské unie. A podobně po vyhlášení nálezu Ústavního soudu mohla být hodinová beseda s ústavními odborníky, kteří by přeložili právní jazyk do přirozené řeči. Tento způsob přenosu vlastně představuje jen to nejjednodušší řešení, které je nejméně namáhavé.

Jenže proti tomu je možné namítnout, že dopoledne se na takové pořady stejně dívá velice málo lidí…

To je sice pravda, ale minimálně zmíněné besedy, kdyby se uskutečnily, by bylo možné opakovat v pozdějších večerních hodinách a taky večerní pořad Události, komentáře by mohl v takovém případě změnit formát, nabourat programové schéma a mít třeba dvojnásobnou délku, tím by také celá záležitost nabyla na vážnosti.

Mohlo by se ukázat i na to, že tato zpráva je dobrá jen napůl jako výrok chytré horákyně, jak říkají někteří právníci, i když se snaží o co největší zobecnění, protože vítězství aposteriorního nálezu nad apriorním, tedy zkušenostního, který výklad atomizuje, nad apriorním posouzením, který by smlouvu posuzoval jako celek, dovoluje pokračovat ve hře na odkládání. Proto se lze úspěšně domnívat, že takovéto vyznění rozsudku je výsledkem kompromisu mezi těmi ústavními soudci, kteří by rádi pomohli prezidentu Klausovi smlouvu alespoň u nás definitivně zablokovat, a těmi, kteří naopak by rádi zabrzdili všechny naše zdržovací manévry. Na tento fakt, pokud vím, nikdo veřejně neupozornil zcela jasně.

Autor je novinář a spisovatel