Pojednání o naší současné nespokojenosti

Před rokem v srpnu 2010 zemřel po dlouhé těžké nemoci, (upoután na kolečkovém křesle s dýchacím přístrojem) jeden z nejuznávanějších historiků britský profesor Tony Judt (*1948), autor třinácti knih (u nás byla vydána pouze jeho téměř tisícistránková Poválečná Evropa).

Ještě před svou smrtí za neobvyklých okolností proslovil na Newyorské univerzitě přednášku, kterou v rozšířené verzi vydal knižně. Jde o vizionářské dílo, po němž pohotově sáhlo české nakladatelství Rybka Publishers a vydalo nyní v překladu Jakuba Fraňka (*1974) pod názvem Zle se vede zemi s podtitulem Pojednání o naší současné nespokojenosti (192 stran).

Stejně pohotová byla občanská společnost Cesta (Centrum pro sociálně tržní ekonomiku a otevřenou demokracii) a uspořádala nad knihou veřejnou diskusi s autorem předmluvy Jiřím Pehem, politologem Jacquesem Rupnikem a místopředsedou sociálně demokratické strany Lubomírem Zaorálkem. Autor je naší odborné veřejnosti znám z období událostí kolem roku 1968 a z 80. let, kdy navázal vztahy s disidentskými komunitami východoevropských zemí. V té době se dokonce naučil i českému jazyku.

Dnešní společnost v globalizovaném světě si klade množství otázek: Jak se proměnilo postavení státu ve společnosti posledních čtyřiceti let? Jak to ovlivnilo vědomí společenské sounáležitosti? Lze zachránit sociální stát v globální společnosti? Je možné změnit současný svět? Jak mohou levicoví liberálové pomoci obrodě sociální demokracie? Jakou budoucnost má demokratické levice?

Tony Judt dospěl od své marxistické minulosti (jako ostatně mnoho předních intelektuálů jiných) po zkušenostech v izraelském kibucu k univerzalisticky smýšlejícímu sociálnímu demokratovi a přestože působil především v Americe, zůstával názorově Evropanem (narozen v Londýně v židovské rodině). Také proto jsou fascinující jeho analýzy rozdílů v chápání zmíněných otázek v Americe a Evropě.

Odsuzuje bezhlavou privatizaci jako zásadní omyl, ohrožující nejen sociální soudržnost, společenskou solidaritu, politickou a spravedlivou rovnováhu, ale celý liberálně demokratický systém. Myšlenky tržního ekonomismu bez morální lidské dimenze převládly, rozpory mezi jednotlivým občanem a společností narostly, bezmyšlenkovitá spotřeba a materialismus na jedné straně - naproti tomu oligopolizace a monopolizace, neregulovaný kapitalismus vytvořily morální vakuum, v němž mizí jakékoliv ideály a vize, ztráta vědomí společného smyslu. Ale praktikující "ekonomistické" myšlení není a nebylo nikdy součástí lidské přirozenosti.

Pro čtenáře Judtovy knihy jsou nutně pozoruhodné časté odkazy na sociální demokracii a srovnávání odlišností s liberály. Mnohé evropské země praktikují již dlouho sociálnědemokratickou politiku, ale zapomínají, jak ji hájit. Jejich postoj je defenzivní, apologetický. Sociální stát byl předpokladem rozvoje poválečné Evropy. Z hlediska svého původu ani svých cílů nebyl nezbytně spojen se socialismem. Relativní rozkvět a prosperita byly možné díky širokému konsenzu a sdílené důvěře v sociální stát a také díky hodnotám, jakými jsou společenská solidarita, sounáležitost.

Sociální demokracie dnes představuje hlavní proud současné evropské politiky. Jen málo politiků na vlivných pozicích popírá základní sociálnědemokratické pojetí odpovědnosti státu, jakkoliv se mohou přít o její rozsah – říká jinými slovy autor knihy a uvádí, že problémem dnešní sociální demokracie není její politický program, ale její opotřebovaný jazyk. Autoritativní hrozba z levice se stala minulostí, důraz na "demokracii" se stal z velké části zbytečným. Demokraté jsme dnes všichni.

Ve svém výkladu se obrací Tony Judt na levicové liberály: nastal čas, kdy se sociální demokracie musí vymanit z defenzivy, do níž se dostala v posledních letech, aby nově uchopila a formulovala tvořivé odpovědi na současné výzvy. Přitom nemoralizuje, ale pojetí morálního přístupu je v celém textu knihy implicitní a velký důraz je položen na humanismus, humanitní demokracii.

V té souvislosti nutně nás napadá pojetí T. G. Masaryka, byť není v knize o jeho myšlení zmínka. V diskusi ke knize ji připomněl Lubomír Zaorálek, který nevidí ani tak problémy v sociální demokracii, ale má obavy o demokracii jako takovou, aby byla životaschopnou a dokázala čelit bankovnímu a finančnímu průmyslu a jeho nadvládě. Obhajobu sociálního státu pak nelze dnes již uskutečňovat v národním kontextu, ale jedině v širokém prostoru evropském. Je nutné naučit se uvažovat v horizontu přesahujícím národní hranice. V tom je také naděje pro všechno živoucí.

Pro přečtení a studium myšlenek knihy mnohé naznačují názvy jejích jednotlivých kapitol: Průvodce zbloudilých, Dnešní způsob života, Svět, který jsme ztratili, Nesnesitelná lehkost politiky, Sbohem tomu všemu?, Co dělat?, Podoba budoucnosti a Co ze sociální demokracie je stále živoucí a co je již minulostí?