Jedinec, internetový troll, PR agentura, či kdo to vlastně stojí za falešným účtem nového ministra zdravotnictví Jana Blatného, poněkud přestřelil. Výroky o vypínání nočního osvětlení, vyhrazení výtahů pouze pro seniory a další nápady podlomily důvěru veřejnosti v ministerstvo zdravotnictví a zcela lživě zdiskreditovali člověka, který v té chvíli ještě ani nebyl jmenován do úřadu. Popírači koronaviru, odmítači roušek a dezinformátoři se radují, protože zveřejněné bludy budou ještě několik dní kolovat různými facebookovými skupinami a tiše erodovat důvěru veřejnosti v nového ministra. Na druhé straně je třeba objektivně přiznat, že vláda si svou leckdy kostrbatou komunikací a nejistou obhajobou některých opatření o podobný kousek sama řekla.

Hned v úvodu dodám, že satira do veřejného života patří a politik s ní musí počítat. Sám ty nejlepší vtipy, trefující se do mé výšky, dávám na sociální sítě. Stejně tak se občas pobavím u hlášek parodických účtů, které jsou mnohdy kořením debat na českém Twitteru.

Proč se v dané chvíli tedy stavím značně kriticky k falešnému účtu nového ministra zdravotnictví Jana Blatného? Věřím, že pro mnoho uživatelů sociálních sítí, a soudě podle reakcí na účtech některých novinářů, i pro zástupce médií, nebylo zřejmé, že jde o satirický účet. Tato informace se v profilu objevila až ve čtvrtek odpoledne, tedy necelý den po zveřejnění těch výroků, které napáchaly asi největší škodu. A do napsání tohoto komentáře nezasáhl ani Twitter, který v jiných případech zasahuje velmi promptně – třeba pokud se jedná o Black Lives Matter. Tady přitom jde o zdraví a o životy, a to v době nouzového stavu. Za normální situace by nad tím šlo mávnout rukou, ale my nejsme v normální situaci. Druhá vlna koronavirové epidemie bezprecedentně svírá Českou republiku, zdravotní systém se pomalu dostává na hranu svých kapacit. Nemluvě o tom, že by mělo být standardem, že když si chce někdo dělat srandu, třeba právě z ministra, označí svůj účet jako účet falešný, parody účet apod. I satira by měla dodržovat elementární pravidla.

Jistě, věc je třeba posuzovat ze širšího kontextu. Dnes už exministr zdravotnictví Roman Prymula svým půlnočním výletem do zavřené restaurace vytvořil určité podhoubí pro podobné fórky. I přes to všechno, a může to být těžké, bychom se nad tím měli povznést, klidně si zanadávat, uvolnit negativní energii a neopakovat stejné chyby.

Jak jsem psal v nedávném komentáři Do hloubi našich koronavirových duší, vláda má vůči veřejnosti komunikační dluh. Komunikace i vysvětlování se musí zlepšit. Členové vlády musí eliminovat a vyvrátit jakékoli pochybnosti a zejména nelogičnosti v opatřeních. Vyrovnání tohoto dluhu vnímám jako jednu z hlavních misí nastupujícího ministra. A nejde tu vždy jen o prezentaci samotných opatření, ale o onen psychologický moment. Tedy schopnost reakce na nejčastější výtky, otázky, schopnost vyvrátit nejčetnější mýty a polopravdy. Je třeba se na to dívat pohledem skeptiků, pohledem lidí, kteří ta opatření víceméně dodržují, ale nelíbí se jim jejich nelogičnost či razance.

Měli bychom si uchovat zdravý rozum a nehazardovat s už tak dost nalomenou důvěrou veřejnosti. Ve finále je to totiž jen voda na mlýn všem pochybovačům a vyznavačům konspiračních teorií. To platí pro všechny – pro ministry na straně jedné a pro internetové vtipálky na straně druhé. Humor musí být součástí našich životů i v těžkých chvílích, ale všeho s mírou, i s černým humorem. Pokud se tu dnes bavíme o polovojenském, poloválečném režimu se zákazem vycházení, s výraznými omezeními našich svobod, ale na sociálních sítích to frčí, jako by se nic nedělo, tak nevím, co si o tom mám myslet. Když jde přitom o názor zpochybňující závažnost koronaviru, jsou sociální sítě, vyhledávače a třeba i YouTube, nesmlouvavé. Někdy je to, za mě, až na hraně cenzurování, což v důsledku může u lidí vyvolat přesně opačný efekt. Naopak u falešných účtů, které nejsou na první pohled rozpoznatelné od originálů, mi tato akčnost poněkud chybí.

Reflex,cz, 2.11.2020