„Co je psáno, to je dáno.“

Písemná komunikace byla před pár lety jednoduchá. Napsali jste dopis, přečetli jej kvůli pravopisným chybám a pro kontrolu formulací. Dali do obálky, zalepili a vhodili do poštovní schránky. Pošta jej doručila. Po skončení komunistické éry dopis s vysokou pravděpodobností četl jen adresát. Zřídkakdy se vám přihodilo, že jste dopis určený někomu jinému vložili do obálky se špatnou adresou.

Nástup nových technologií tenhle proces zjednodušil. Nejenže píšeme na počítači, ale posíláme e-maily a hlavně esemesky. Je to úžasně pohodlné, praktické a rychlé. Má to bohužel také pár úskalí. Nebudu teď mluvit o redukci jazyka na několik slov nebo frází doplňovaných akronymy a piktogramy. Kdybych chtěl hodně zjednodušovat, můžete s vysokou pravděpodobností počítat s tím, že co napíšete a pošlete tímto způsobem, může číst prakticky kdokoli. Někdy si za to můžete sami. Emocionální, zamilované nebo vulgární esersky zasílané ve chvíli zkratu na jiný mobil, než jste měli v úmyslu, se občas objevují i na stránkách bulváru. Přehmat při odesílání odpovědi na e-mail vedoucí místo na jednu konkrétní adresu na všechny adresy v kopii přináší zajímavé a rozhodně nežádané reakce. Rychlé vyklepání odpovědi ve stavu těžkého naštvání a okamžité odeslání bez korekce vám také mnoho přátel neudělá. Rozhodně se dá říci, že čas na hašení podobných požárů mnohonásobně převyšuje dobu věnování psaní zprávy. Tím ovšem rizika zdaleka nekončí. Při sebevětší opatrnosti a rozvaze neexistuje jistota, že zprávu čte jen zamýšlený adresát. Společností, kterým byla zabavena soudem veškerá e-mailová korespondence a využita proti nim v soudním sporu, přibývá. Firmy se brání tím, že citlivá korespondence je právně chráněná a odesílaná jako komunikace mezi právníkem a vámi. U soudu pak takovýto důkaz nelze použít, ale neautorizovanému čtení a následnému publikování se neubráníte.

Tytéž technologie, které tak usnadňují komunikaci, dokážou nejen zpřístupnit a odhalit vaši „soukromou“ poštu, umí dokonce najít i její stopy, přestože jste si mysleli, že jste citlivý e-mail smazali. E-mailové stopy nemizí jako stopy v písku. Jak to obvykle bývá, ti, kteří jsou schopni rozšifrovat vaši zprávy, jsou o krok napřed před těmi, kteří se ji pokouší šifrovat. Smiřte se s tím, že bezpečné úložiště vaší korespondence prostě neexistuje. Pár soudních rozhodnutí proti těm, kteří četli zprávy ve vašem mobilu nebo na počítači, už padlo, ale ekvivalent listovního tajemství je stále iluzí. Navíc napáchaná škoda nemizí. Nezbývá než respektovat i v elektronické komunikaci přísloví „dvakrát měř, jednou řež“. Možná přidat i trochu paranoidního myšlení, co by se stalo, kdyby…Kdosi řekl, že to, že nejsem paranoidní, neznamená, že mne nikdo nesleduje.

P.S. V naší "politice" si můžete na sledování s jistotou vsadit, nabývá kolosálních ABC, pardon ABL rozměrů.

Převzato z Pilny.blog.idnes.cz se souhlasem autora

Autor je prezident sdružení TUESDAY Business Network