Kdyby Američani vynalezli v roce 1965 místo e-mailu facebookový chat, světu by dnes vládl Sovětský svaz

Rozmohl se nám tady takový nešvar: tlačit pracovní záležitosti skrz zprávy na Facebooku lomeno mobilním Messengeru. Posledních několik měsíců už mi víc dotazů, nabídek a nadávek chodí přes Facebook než přes Gmail, a když se na obou službách podívám do spamu, nůžky se rozevřou ještě víc.

Je to sice pořád lepší, než kdyby si na mě lidi nevzpomněli vůbec, ale stejně mi z toho rupá cévka. Nechám stranou, že je Facebook zlá korporace, ve které si dveře od serverovny podávají špióni a markeťáci, Google je totiž to samé. Zásadní rozdíl je teprve v tom, že facebookové zprávy snižují produktivitu práce i standardy profesionální komunikace.

Protože:

Nemůžu používat nástroje, se kterými toho udělám víc. Pro e-mail existuje mrtě klientů, pro Messenger několik málo aplikací s nejistou vyhlídkou do budoucna. Facebook je může kdykoliv odříznout, což se průběžně děje: můj Thunderbird pořád nabízí možnost připojit se k chatu, ale server ho posílá do špic. Nejsem magor posedlý tuněním nástrojů, závislost na proprietárním systému mi vadí z praktických důvodů:

- Na chatu na rozdíl od mailu nemůžu důležité zprávy označit hvězdičkou nebo štítkem, abych je pak rychle našel. Ani je nemůžu snadno přeposlat kolegům. Když jde o práci, obě funkce jsou pro mě nepostradatelné, na rozdíl od možnosti odpovědět animovaným gifem.

- Zatím žádná appka z těch, co jsem zkusil, neumožňovala pohodlnou práci offline. Rád si kupím maily, které nejsou akutní, ale zato potřebují promyšlenou odpověď, na cesty vlakem; na wifině pak klepnu na synchronizaci a hotovo. To se mi teď komplikuje.

- Tahle odkázanost na nonstop připojení znamená, že si nemůžu svoje zprávy pořádně stáhnout na svůj počítač. Facebook sice nabízí možnost vyexportovat archiv veškeré aktivity, ale jednak je ten balík dobrý leda k prohlížení, ne k aktivní práci, jednak se nedá stahovat automaticky a průběžně.

Když mi někdo píše, málokdy je hned jasné, o co jde. V mailu se lidem obvykle dařilo zformulovat problém do jediné zprávy, někteří svatí dokonce psali všeříkající předměty. Na Facebooku se málo koresponduje, zato hodně konverzuje: „Ahoj, jsi tady?“ – „Můžu tě rušit?“ – „Co děláš příští středu?“ Když se zeptáte, o co jde, odměnou vám bývá dlouhý pohled na tři animované tečky značící, že se druhá strana snaží vyžvejknout. Pamatujete, jak jste strávili devadesátá léta hypnotizováním přesýpacích hodin ve Windows a nevěděli, jestli je to na pět sekund, nebo máte radši postavit na kafe? Už je to tu zas.

Nikdy si nejsem jistý, že mi nic neuniklo. Jeden adresát rovná se jedno předlouhé vlákno zpráv a v notifikacích na telefonu je vždy vidět jen pár slov z té poslední. Místo jednoho inboxu tu jsou tři: Nejnovější, Žádosti o zprávy a Filtrováno. O poslední složce spousta uživatelů vůbec neví a upozornění na příbytky v té druhé se zobrazují sporadicky. Pokud se o papírové poště mluví jako o „šnečí“, tu facebookovou doručuje zlomyslný makak.

Nikde nemůžu nastavit automatickou odpověď v nepřítomnosti. Na Facebooku si šablonu „Do XX. X. máme dovolenou, v naléhavých případech volejte na číslo XXX XXX XXX“ můžou paradoxně zapnout jen firmy, ne běžní uživatelé. Když po vás něco chce deset a víc lidí denně, což se stane i těm služebně nejmladším, je při dlouhých dovolených nejjednodušší prevencí průšvihů tu a tam kontrolovat zprávy. Duševní hygieně to pomáhá tolik, jako té tělesné přidávat si do vonné koupele lžíci splašků.

Nemůžu se schovat. Stejně jako předchozí bod, i tenhle nejvíc trápí nás, kteří se snažíme oddělovat pracovní a volný čas. Když ve všední den večer anebo o víkendu přes den otevřete Facebook jen proto, abyste zjistili, jestli už kamarádka porodila, anebo sjeli Memes Z Hospůdky, zpráva od šéfa tam čeká jak puma, které se skoro nedá vyhnout. Klikněte na ni, a uvidí, že jste ji četli a ignorovali. Dejte komukoliv lajk, cokoliv okomentujte, a bude vědět, že jste ji vyignorovali rovnou, ani ji nepřečetli. Odpovězte, a stane se z toho norma.

Facebookové zprávy a Messenger jsou jako skládací psaníčka. Fajn médium, když chcete někoho pozvat na rande a překousnete riziko, že se to po cestě přes třídu ztratí. Představte si ale, že dloubete klienta do žeber a pod stolem mu podáváte návrh smlouvy složený na velikost podtácku. A přesně tohle dělá každým měsícem víc lidí. Letošní ročník chemtrails dává velkou parádu.