V březnu vypukl povyk kolem textových a obrazových generátorů a od té doby se na mě někdo obrací, co si prý myslím o umělé inteligenci. Zavinil jsem si to sám tím, že se půl století zabývám psaním fantastických povídek. Je to jako když periodicky vypukne horečka kolem létajících talířů neboli UFO. Lidi myslí, že scifistovi musí rozčilením hořet uši, jakmile někdo spatří na obloze světlý flek. Dopadnu jako s Věrou Chytilovou, která na mé ufo-skeptické řeči zavrčela: „Vy nemáte žádnou fantazii.‟

Na umělou inteligenci se dívám asi takto: skutečně patří do science fiction. V době kdy jsem si v uhláku hrál na horníka s tím začal Arthur C.Clarke v povídce Halo, tady Frankenstein, po něm Stanislaw Lem napsal povídku Kladivo a její námět vědomě nebo nevědomě zabudoval do filmu Vesmírná Odysea 2001 režisér Stanley Kubrick. Jde vždycky o to, že umělá inteligence je zlo a snaží se lidi zničit. Pak už se v tom duchu pokračovalo a trvá to dodnes. Není to tak proto, že je umělá inteligence zlo, ale proto, že my scifisti nejsme hodní lidé.

Tolik literatura potažmo film, ale jak je to v reaálu?

Jak se to vezme. Umělá inteligence je buď všude nebo nikde. Pokud ji pojmeme široce, tak se projevuje v tisících oborů. Pomáhá technikům a vědcům. Spojí vás mobil s mým a můžeme si popovídat. Dovede překládat texty z jednoho jazyka do druhého. Rok od roku se v tom zlepšuje, letos na jaře vývojáři vyšli s udivujícími produkty, které dovedou krást obrázky z databází a spojovat je podle vašeho přání a vznikne tak právně nenapadnutelný plagiát, anebo dovedou na požádání produkovat blábolivé texty složené z fragmentů už existujících textů nablábolených někým jiným. Oba výsledné produkty, obraz i text, udivují svou přesvědčivostí. Odtud se rozšířila obava, že napříště bude svět zaplaven falešnými fotografiemi a prolhanými texty, čímž pádem se staneme bezbrannými a upadneme do spárů cizí mocnosti.

Možná upadneme, spíš ale ne, jak kdo. Spousta lidí už upadla a je ochotna uvěřit nesmyslům v řetězovém dopise uvedeném slovy ŠIŘTE NEŽ TO SMAŽOU. Je úplně jedno, zdali text sepsal pitomec, darebák nebo počítač. Kořen, o který se klopýtá, leží v mysli čtenáře, nikoli v textu samém. Navíc, veřejný prostor je nesmysly tak zamořen, že se podobá nasycenému roztoku, jak nám o tom říkali ve škole ve fyzice: do nasyceně slané vody sypejte sůl dál, ale slanější nebude. Přitom ty nejpůsobivější lži nevymýšlí žádní chatboti, ale politici. Tak třeba Robert Fico nemá v hlavě Chat GPT, když tvrdí, že je paní prezidentka Čaputová placená americkou ambasádou a Sorosem. Možná, a doufám v to, že poprask kolem takzvané umělé inteligence povede k tomu, že lidi budou víc přemýšlet o tom co se píše, kdo to píše a proč to píše.

Doufám v to, ale nevěřím. Jsem holt takový skeptik.

________________________________________________________

Měsíční kolonie Arkádie upadla do obtíží. Správy se ujali soudluzi, usmyslili si proměnit Měsíc v jeden jediný přírodní park se vzrostlými stromy, pestrou květenou a pestrobarevnými ptáky. Je zakázáno klást dotaz, jak by se toho chtělo dosáhnout, když na Měsíci není vzduch a je tam nízká gravitace. Soudluzi nepotřebují vysvětlovat, stačí jim, že mají pravdu. Dvojice hrdinů arkadského cyklu Kuba Nedomý a kyborg Dědek Čuchák se s tím musí nějak vyrovnat. Že to nebude jednoduché, o tom svědčí i to, že proti nim stojí oživlí vojáci terakotové armády čínského císaře Čchina. Není náhoda, že poměry v novém sci-fi románu Ondřeje Neffa vám budou v mnohém připomínat naši každodenní skutečnost.