Pochopí příští generace literární scény ze Švejkovy anabáze? Tu, kdy ho četnický závodčí táhl štafetově po hospodách? (“Rum, kontušovka, čert, jeřabinka...“) Právě obyčejné hospody tvořily sociální síť českých měst i venkova, což přečkalo monarchii, Masaryka, komunismus i první dekády po něm. Ale teď se nad touto rolí stahují mraky. Poznáte to z vlastních postřehů (covidové restrikce posílily garáže v roli hospod i rozvážkové služby) i z analytických čísel na serveru Lidovky.cz. Od ledna ceny v hospodách stoupají, přestože inflace klesá. Logicky tak upadá i návštěvnost.

Ekonomicky vzato, je to srozumitelné. I když se ceny potravin už usadily, hospodští se musejí vypořádat s rostoucími nájmy, dražší energií, vodným, stočným, ale i s tím, že v korporátu už skončila éra stravenek. A vypořádávají se i tak, že byť nesáhnou na cenu obědových menu, o to více zdražují večer.

Ano, ekonomicky je to logické. Ale je to „překousnutelné“ společensky? Toť otázka nejenom sociální, ale i generační. Už jsme zmínili, že hospody hrály v české společnosti roli sociálních sítí. Za dostupné ceny tam lidé trávili večery bez společenských bariér – dělník vedle intelektuála, jak si libovali literáti typu Hrabala či Bondyho.

I autor těchto řádek chodil do „inkluzivní“ hospody, kde byly stoly undergroundu, trampů, košíkářů a judistů. Dal si pět piv, tlačenku a startky, zaplatil dvacetikorunou a odcházel s pocitem granda. Takové časy se už nikdy nevrátí a nemá smysl kvůli tomu fňukat. Jenže teď ubývají i hospody jako takové. Zavírají, mění se z nádražek na KFC či v něco mimo obor. To skýtá otázky. Vadí to mladým, kteří už vyrostli na sociálních sítích webu? Kteří už nasáli styl západu EU? Či jim to spíše konvenuje?

Ještě před deseti lety působila hranice v Podyjí kontrastně. V moravských vesnicích byly hospody, v rakouských ne. Místní jednou za čas vytáhli SUV, zajeli s ním do hypermarketu, naplnili po střechu a vrátili se domů k sociální síti v počítači. Tímto směrem teď kráčíme i my.

Psáno pro Lidové noviny