Uplynulý víkend přinesl úvodní dějství v Česku nepochybně nejsledovanější sportovní akce tohoto roku - mistrovství světa v ledním hokeji (MS), jež se tentokráte koná ve Finsku a Lotyšsku.

Co bezpečnost?
Jak je dobře známo, válečný stav na ukrajinsko-ruské frontě stále trvá, primární otázka tedy musí cílit na bezpečnost kráčů i fanoušků, protože jak Riga, tak i Tampere, kde šampionát letos probíhá, se nacházejí coby Kinžálem dohodil, přesněji řečeno dostřelil.

Provokace očekávat nepochybně můžeme, nicméně troufám si tvrdit, že nepřekročí hranici kybernetických útoků, na které jsou prý pořadatelé dostatečně připraveni.

Zárukou klidného průběhu akce by měl být i fakt, že Finové jsou už definitivně stálými členy NATO - a s ním se Rusko s největší pravděpodobností do žádného otevřeného konfliktu pouštět nebude.

Bez Rusů to stejně nemá cenu!
Věta, kterou v posledních dnech pravidelně čtu a slýchám, zejména od „expertů“ na sociálních sítích. Oponovat je o těžší, že i kanadsko-americká NHL navzdory všem morálním imperativům se chová přesně v tomto duchu, když zklamaně odložila na rok 2025 plánovaný Světový pohár právě proto, že se ho nemohou zúčastnit Rusové. Původně totiž na únor 2024 naplánovala hokejový comeback Sborné na mezinárodní scénu, když s překvapením zajistila, že ostatní hokejové velmoci v čele se Švédy a Finy rezolutně odmítli proti Rusům nastoupit. a proto se v zámoří rozhodli, že když ne s Rusy, tak raději vůbec, protože bez Rusů to přece nemá cenu!

Vysvětlovat těmto byznysmenům bezpečně zakotveným daleko za oceánem cosi o nelidských zvěrstvech a konsekvencích válečného šílenství s krvavým podpisem ruského predátora, by bylo jen ztrátou času.

Kvituji alespoň to, že Mezinárodní hokejová federace (IIHF), byť jako jedna z posledních a až pod tlakem sponzorů, nakonec vyloučení Ruska a Běloruska z mezinárodních akcí skutečně odsouhlasila.

Předseda IIHF Luc Tardif oznámil, že dokud bude trvat válka na Ukrajině, ruské a běloruské hokejové týmy se do mezinárodních soutěží nevrátí. Zároveň potvrdil, že světový hokej zřejmě nevyslyší kontroverzní doporučení Mezinárodního olympijského výboru, aby jednotlivé federace umožnily návrat ruských a běloruských sportovců do olympijských kvalifikací a soutěží pod neutrální vlajkou.

Samozřejmě, že neúčast tradiční hokejové velmoci je nahlíženo výsostně sportovním prizmatem nepochybnou ztrátou. Nicméně i Rusko může sestavit pouze jeden jediný národní výběr a absence jediného mužstva není důvodem šampionát jakkoliv znevažovat či dehonestovat.

Řečeno zcela bez obalu, Rusko je momentálně ostudou civilizovaného světa. Světa, jehož nedílnou součástí je také vrcholový sport. Teprve až Rusové zasednou k jednacímu stolu s jasnou snahou nastolit mír a fundamentálními zárukami k zastavení každodenního umírání na rusko-ukrajinské frontě, bude možné začít jednat o jejich návratu na hokejové šampionáty či olympijské hry.

Neúčast musí být (a také je) bolestná především pro Rusko, nikoliv pro zbytek hokejového světa. Ten se bez Rusů vcelku snadno obejde, což ovšem neplatí obráceně.

Rekordní omluvenky z NHL
V predikcích sázkových kanceláří figuruje český výběr na čtvrtém místě coby kandidát na vítězství. V týmu je momentálně všeho všudy pět posil z NHL, z toho prakticky pouze tři hráči mají ve svých klubech relativně pevnou pozici v základní sestavě.

Nejlépe o papírové kvalitě českého národního týmu vypovídá, že jeho nejblyštivější hvězdou je Filip Chytil, který hraje až ve třetím útoku klubu New York Rangers a patří při vší úctě k průměru NHL.

Česko přitom mohlo po vypadnutí hvězdného Bostonu získat jeden z nejlepších útoků na světě v čele s Pastrňákem, Krejčím a Pavlem Zachou, ale vše zůstalo jen v rovině úvah a nenaplněných přání.

Přestože mnozí zmiňují objektivní důvody, proč tito (a další) borci ze zámoří tentokrát rozhodně nemohli přijet, bylo by poněkud naivní domnívat se, že by v případě enormního zájmu skutečně dorazit nemohli. Mohli!

Ku příkladu případ bostonského útočníka Pavla Zachy je samostatnou kapitolou. Ač zcela zdáv se reprezentačním trenérům omluvil letos už potřetí. V případě uplynulých dvou šampionátů byla prý na vině únava z náročné sezóny, letos už se ani se sdělením důvodu neobtěžoval. Vnímám jako absolutní degradaci reprezentačního dresu, je-li téměř s prosíkem opakovaně nabízen takovémuto hráči.

Jestliže v době komunismu i v 90.letech letech byla reprezentace pro všechny hráče tou nejvyšší metou, dnes už pro mnohé evidentně pozbyla svůj esprit.

Vzpomínám si, jak Jaromír Jágr v roce 2010 předstoupil během MS v Německu před novináře, zkritizoval ty, kteří z NHL zaslali množství omluvenek a zároveň zcela správně připomněl plejádu hráčů, kteří reprezentaci neodmítli téměř nikdy. „Jen díky nim jsme mohli prožít triumf v Naganu či „zlatý hattrick“.

Útěchou a nadějí nám může být snad jen fakt, že Jaromír Jágr nakonec mužstvo bez hvězdných posil z NHL dovedl v onom roce 2010 k pro ČR zatím poslednímu titulu mistrů světa.

Podobný scénář by byl vskutku vítanou injekcí českému hokeji s ohledem na MS, které se za rok uskuteční právě u nás.