Deset měsíců zbývá do svátku světového hokeje, jenž se v příštím roce uskuteční v Praze a Ostravě. Většina českých hráčů jasně deklaruje, že by pro ně bylo ctí obléknout reprezentační dres před domácím publikem. Jde ovšem o to, z jakých stran tato prohlášení zaznívají.

Už tak trochu obehraný a přitom takřka bizarní je příklad Dmitrije Jaškina, hráče s ruskými kořeny a ruským, avšak i českým pasem, který momentálně působí v ruské KHL, z níž v době války cesta na světový šampionát dle rozhodnutí Českého svazu ledního hokeje (ČSLH) nevede. Jaškin je platný hráč, má nesporně svou kvalitu. Jeho mediální vystoupení jsou ovšem přinejmenším značně naivní.

Každý týden se dočítáme, jak Jaškin pevně věří, že v Praze nastoupí. On sám ale jenom planě tlachá a alibisticky vykládá o nešťastném rozhodnutí českého svazu, jak jsou Rusové vlastně hodní nebo, že válka do té doby skončí.

Nicméně pokud by Jaškin doopravdy tak prahnul po reprezentačním dresu českého národního týmu, přestane mluvit a bude jednat. Základem je odchod z KHL. Při svých kvalitách by neměl problém získat lukrativní angažmá ve švýcarské, švédské nebo finské lize – nebo ještě lépe v české extralize.

Samozřejmě, že Kazaň jako jeho klub může a určitě bude dělat všechno pro to, aby Jaškin, který je v KHL hvězdou, nikam neodešel. Nicméně i snaha se cení. Dokážu si představit situaci, kdy má už Jaškin podepsanou smlouvu v Evropě, ale dohrává poslední zápasy v KHL, aby dodržel dohodu s Kazaní a tak může obléknout dres české reprezentace. Jenomže Jaškin zůstává u svých instantních proklamací a žádný přestup rozhodně nechystá.

Politika se někdy ve sportu zrcadlí až překvapivě silně. Vzpomněl jsem si na jiný a svého druhu bezprecedentní případ z minulých let jednoznačně nejlepšího německého gólmana Tomase Greisse v současnosti hájícího barvy Saint Louis Blues. V NHL nastupoval v minulosti za Phoenix, Pittsburgh a New York Islanders. A právě tam odstartoval před 4 roky jeho jeho politicko-sportovní příběh, jenž vyvrcholil tím, že Německo oficiálně odmítlo povolat svého nejkvalitnějšího gólmana na světový šampionát v Lotyšsku.

Problémem byly a jsou jeho krajně pravicové názory.
„Nemůžeme si být stoprocentně jistí jeho postojem k hodnotám, které zastáváme. Za současného sportovního vedení nebude Thomas Greiss povoláván do reprezentace,“ řekl tehdy sportovní ředitel německého hokejového svazu Christian Künast.

To nejdůležitější se přihodilo už v roce 2017, kdy Tomas Greiss, reprezentující Německo na tehdejším domácím mistrovství světa (tehdy se také v německé reprezentaci objevil naposledy), „olajkoval“ příspěvek na sociálních sítích, na kterém bylo přirovnání bývalé americké kandidátky Hillary Cllintonové k Adolfu Hitlerovi. Pod obrázkem text: „nezatčen, neodsouzen, stejně nevinný jako Hillary“.

Každý, kdo takto mluví či jedná, nemůže být členem našeho týmu“ reagoval tehdy předseda Německého olympijského výboru Alfons Hörmann. „Politický extremismus nemá se sportem nic společného a v našem olympijském týmu má nulovou toleranci,“ dodal. Měl přitom na mysli olympiádu v Jižní Koreji 2018.

Německý hokejový tým v ní sice dokráčel až do finále, ale to vše především proto, že hráči z NHL nepřijeli a neposílili další, tradičně silnější soupeře. Přijet nemohl ani Thomas Greiss, nicméně tehdy mu byl jeho prohřešek z roku 2017 ještě odpuštěn. Marc Hindelang, viceprezident německého hokejového svazu evidentně s ohledem na kvalitu hráče, kterého by Německo mohlo v budoucnu hodně potřebovat, smířlivě uvedl:

„Thomas Greiss není pravicový extrémista ani populista. Samozřejmě vnímáme velmi tenkou hranici mezi nevkusem a nepřijatelnými záležitostmi, přičemž je jasné, že Hitler je věc nepřijatelná. Na druhou stranu, je demokracie, hráči mají právo vyjádřit svůj názor. Greiss zůstane v týmu a nebude diskvalifikován“ To už ale neplatí. Čas odpuštění skončil.

Tak trochu paradoxem přitom je, že Thomas Greiss žije dlouhodobě v USA a má za manželku Američanku, ale se svým politickým přesvědčením narazil až ve svém rodném Německu. Účastník olympijských her v Turíně a Vancouveru už počet 30 startů za německou reprezentaci pravděpodobně nerozšíří.

Bylo by nepochybně zajímavé (čistě hypoteticky), zda by ho za jeho politické názory takto fatálně trestala třeba americká hokejová reprezentace. Minimálně jeho zaměstnavatel – Saint Louis Blues – s ním, jak se zdá, nic podobného neřeší a nikdy ani neřešil.

Alespoň dle oficiálně dostupných pramenů. Obrázek si udělejte sami. Má jeden lajk zničit reprezentační kariéru hráče? Soudím, že nikoliv. Má hráč pykat za to, že hraje v soutěži v zemi vojenského agresora? Já říkám ano, protože v Rusku je hokej politikum samo o sobě a hráči jsou nuceni nejrůznějšími způsoby propagovat Putinův režim.

Příběhy Dimitrije Jaškina a Tomase Greisse každopádně jasně ukazují, že politika a vrcholový sport jsou věrně a pevně provázány, a to mnohem více, než by bylo záhodno.