V dalším průběhu vyšetřování se pozornost odborníků plně zaměřila na podezřelý přední zavazadlový prostor a především na záhadné průrazy, v nichž se při podrobných analýzách našly pozůstatky potahu jakéhosi papírového kufru. Rozborem očazení byly pak zjištěny složky trhaviny.

Nakonec byl objeven takřka korunní důkaz - hodinový strojek z budíku bez pouzdra, číselníku a ručiček, pružiny na zvonění a dalších prvků k běžnému ovládání. Na zadní mosazné ložiskové desce strojku bylo napsáno:

01 65, No/O/JEWELS, UNADJUSTED, BLESSING/WER/WEST/GERMAN.

Rozbor v laboratoři také na budíku odhalil přítomnost složek trhaviny.

Dalším nálezem byl kovový rám víka kufru o velikosti 45 x 70 centimetrů, který byl ve spoji roztržený. Na tomto rámu zůstala pouze jedna zámková petlice. Druhá chyběla. Potah z lisované papírové hmoty a na povrchu černé barvy byl z větší části vytržen ze zalemování v rámu. Bylo jednoznačně prokázáno působení mohutné tlakové síly zevnitř, přičemž kriminalisty především zaujalo, že tímto způsobem bylo zničeno pouze jedno jediné zavazadlo.

Při další podrobné prohlídce částí vnějších dveří předního zavazadlového prostoru byly za lištou na obvodu dveří nalezeny zbytky tkanin a menší červenohnědé částice, které s největší pravděpodobností pocházely z běžného kufru. Rozbor prokázal i v tomto případě přítomnost složek trhaviny.

Takže jeden kufr černé barvy a druhý naopak barvy červenohnědé.

Bylo to velice pozoruhodné zjištění.

REKONSTRUKCE DRAMATU

Následující krátká rekonstrukce s velkou pravděpodobností až jistotou odpovídá tomu, co se odehrálo v osudném čase ve středu 26. ledna 1972 krátce po 16. hodině GMT a 17. hodině místního času ve výšce 10 050 metrů v prostoru nad obcemi Česká Kamenice, Filipov, Srbská Kamenice a Jánská:

V předním zavazadlovém prostoru letadla odpočítával hodinový strojek pořízený z obyčejného budíku poslední vteřiny. Spolu s trhavinou byl uzavřen v malém kufříku hnědočervené barvy. Tento malý kufřík byl pro dokonalé zamaskování uschován ve větším kufru černé barvy, jehož velikost odpovídala běžným potřebám turistů a měla tak zahnat všechna případná podezření při odbavení zavazadel na letišti... nejspíše v Kodani. Zbytek prostoru ve velkém kufru byl vyplněn zmačkanými novinami a hadry. Nu a tento kufr byl uložen v letounu v předním zavazadlovém prostoru vlevo od vstupu.

Později se psalo, že jedna ze zahraničních ustašovských organizacích nepřímo doznala, že k atentátu na letoun DC-9 se přihlásil jeden z jejích členů. Ostatně ustašovcům se dávaly za vinu i jiné pumové atentáty...

Pak došlo k explozi... Výbuch smrtelně narušil nosnou konstrukci letounu. Kromě stropní části, která však sama nemohla udržet celistvost trupu. Tragické katastrofě se nedalo nijak zabránit.

Letadlo se nerozlomilo bezprostředně po výbuchu. Lidé na jeho palubě prožili učiněné peklo. Následovaly totiž velice prudké otřesy a pohyby celého trupu provázené kovovým skřípáním a trháním plechů. V okamžiku, kdy se začal bortit a trhat trup, okolní podtlak začal s děsivým svistotem vysávat z kabiny vnitřní atmosféru a spolu s ní všechny věci a především lidi, z nichž ani jeden nebyl připoután ke své sedačce.

Mohlo trvat tři až dvacet nebo třicet vteřin, jak později konstatovali experti z vyšetřovací komise, ale také až dvě minuty, než se trup rozlomil. Nejprve se začal trhat ve spodní části a v podlaze, až se nakonec odtrhl i ve stropu. Letoun se rozpadl na dva obrovité díly, které se řítily k zemi. Větší část cestujících vypadla do vzdušného víru.

Peklo vrcholilo a s ním přicházela neodvratitelná smrt..

Taková je tedy krutá pravda o tragickém konci letounu Douglas DC-9-32 YU-AHT jugoslávské společnosti JAT na lince JU-368 dne 26. ledna 1972

(Podle knihy „Přísně tajné - třetí setkání s tajemstvím“, Pavel Toufar, Akcent, Třebíč 2000)