Jednotka 731 byla japonská vojenská jednotka z doby před druhou světovou válkou a během války, která prováděla pod rouškou vědeckého výzkumu zvrácené a zvířecké pokusy na lidech v Manchurii. Běžní Japonci o něčem takovém neví a ti, kteří ví, o tom vědět nechtějí - není vám to povědomé? Navíc ještě císař Hirohito o tom zakázal mluvit a to je pro Japonce svaté. To je něco jako když to Čech dostal příkazem strany.

Celá akce byla dílem jednoho muže. Shiro Ishii se narodil 25. června 1892 kousek od Tokia a byl velký vlastenec - což je společný jmenovatel a předpoklad pro pěkného hajzla ve většině tradičních národnostně homogenních zemí (na USA se to tedy jasně nevztahuje). Vystudoval medicínu v Kyotu a vstoupil do japonské armády jako chirurg. Později se vrátil na univerzitu doplnit vzdělání v bakteriologii, sérologii, preventivní medicíně a patologii. Už v té době se začal zabývat výzkumem v oblasti biologických zbraní - prostě typický vědec a akademik, jen pro tu svou vědu žijící.

V roce 1934 japonská armáda pověřila Shiro Ishii, aby vybudoval výzkumný a velmi opevněný komplex v Manchurii, v místě jménem Pingfan. Přestože oficiálně v Manchurii existoval od 1. března 1932 stát jménem Manchukuo, skutečným vládcem byla japonská Kwantung armáda, která si tam dělala, co chtěla. Stížnosti byly vyřizovány promptně i se stěžovatelem (není vám to povědomé?).

Původní výzkumný komplex byl vybudován v Harbinu, na východním břehu řeky Sungari. Potřeba dodávek výzkumného materiálu (rozuměj lidí, na kterých by bylo možno dělat pokusy) byla okamžitá. Japonská tajná policie Kenpeitai řada dodala stovky Rusů a Číňanů na pokusy. Tito pokusní králíci byli původně drženi ve sklepech japonského konzulátu v Harbinu. Soudruh konzul o něčem takovém jistěže neměl ani tušení, haha. K jakým svinstvům asi byly a jsou dodnes zneužívány české konzuláty po celém světě, nevíte? Celý objekt byl velice eufemisticky pojmenován "Kwantung Army Epidemic Prevention and Water Supply Unit" nebo také "Jednotka 731". Asi jako když Československo mělo v Koreji "Vojenskou nemocnici Československé vojenské mise". (viz ref 1)

Výzkumníci a vědci zkoumali v Harbinu tak zuřivě, že během dvou let jednotka měla přes 3000 vědců a několikanásobek pokusných lidských králíků. Vědecká práce byla natolik zajímavá, že vědci využívali japonského systému "gakubatsu" (= já na bráchu, brácha na mne) a do Harbinu neustále přijížděli noví zájemci o vědeckou práci, ať už příbuzní, známí ze studií, kolegové z univerzit a tak dál.

V roce 1936 se tedy začal stavět nový obrovský komplex budov a vězeňských bloku (který, světě div se, stojí dodnes) ve vesnici Pingfan, 24 kilometrů na jih od Harbinu a byla vytvořena Pingfan Speciál Military Zone, která zaměstnávala tisíce japonských vědců, techniku a vojáků. Pokusní králíci se nepočítali. Nebyli ostatně považováni za lidí, ale jen za "log number" - což později vedlo k tvrzením, že to celé byla jen továrna zpracovávající dřevěné klady.

Celý komplex byl rozdělen do osmi oddělení. První oddělení bylo jedním z několika, které se zabývaly bakteriologickým výzkumem na živých lidech, zkoumáním přenosem nemoci skrze kousnutí hmyzem nebo krysou (za tím účelem bylo chováno velkém množství krys infikovaných různými nemocemi) a možnosti nahrazení krevního séra. Rovněž byly zkoumány omrzliny. Za tím účelem byly postaveny dodnes stojící mrazírny, kam byli pokusní vězni připoutáni tak, aby jim trčely ruce. Tyto ruce byly polévaný vodou a vědci zaznamenávali, kdy ruka zcela zmrzne. Zmrznutí se měřilo tlučením palici na zmrzlé končetiny (pokusný člověk byl přitom pořád ještě naživu) a když končetina vydala požadovaný "na kost zmrzlý zvuk" či dokonce upadla, pak byl pokus úspěšný.

Čtvrté oddělení, vedené majorem Tomio Karasawou, vyrábělo bakteriologické bomby, přičemž infikované blechy a krysy byly používány coby nemoc rozšiřující prvek - krysy byly infikovány nemocí, ty to přenesly na blechy a blechy to rozšířily dále. Blechy krysám vychytávali vězňové. "Bomby" byly vyrobeny z vypálené hlíny místního původu a naplněny infikovanými blechami. Poté byly z letadel shazovány a testovány 146 kilometrů od Pingfanu v místě jménem Anta. Po shození z letadla se bomba roztříštila, nezanechala žádných stop a blechy dále nemoc roznesly.

V Ro bloku doktor Kozo Okamoto prováděl vivisekci - pitvání vězňů zaživa, včetně vyjímání mozku a dalších orgánů z těla a umísťování těchto orgánů ve formalinu pro konzervaci. Drasticky působící scény připomínající tyto pitvy zaživa jsou dodnes součástí výstavy o jednotce 731 v Pingfanu. Celkem okolo 3000 lidských obětí většinou čínského a ruského původu takto přišlo o život jen v této jednotce. V blízkém POW táboře Mukhden bylo 1485 zajatců z USA, UK, Austrálie a Nového Zélandu. Na těchto bylo zkoušeno jak Caucasian (= běloch) bude reagovat na patogeny vyrobené v Pingfanu. Zemřelo několik stovek zajatců.

Ovšem jedním z nejstrašidelnějších vynálezu z Pingfanu byly balónové bomby. Stovky těchto balónů nesoucích výbušniny byly vypuštěny z Japonska do vzdušných proudů směřujících k Americe, kterou dosáhly během pouhých 50 či 60 hodin. A americké pevniny dosáhly. A nejen na Aljašce a Havaji, ale i pacifickém pobřeží, Butte, Montana a Grand Rapids, Michigan a v řadě míst v Kanadě. Dopady těchto balónu byly za války tajeny i americkými vojenskými úřady - i když by se asi těžko podařilo je utajit, pokud by nenesly pouze výbušniny, ale třeba nějaké bakterie a nebo mor (bubonic plague).

Po válce se trestu dočkali jen ti japonští "vědci", kteří padli do rukou Rusům - trest smrti či doživotní gulag. Těm, kteří se dostali zpět do Japonska - tedy do americké zóny -, se vůbec nic nestalo. A navíc byli vázání naprostou mlčenlivostí. Přece jim to nařídil jejich císař Hirohito, ne? Jen pár z nich eventuálně promluvilo, ale až po smrti císaře Hirohita. Celé téma se stalo předmětem několika knih a článků, které vzbudily zájem hlavně mimo Japonsko. Běžní Japonci sami takovýmto věcem odmítají uvěřit - asi podobně jako dnešní mladí Češi, kteří odmítají uvěřit tomu, co dělali jejich komunističtí předkové, exkomunističtí dědečkové, babičky, tatínkové a mamičky (vždyť to dělali pro rodinu a pro Velkou stranu, pro ještě lepší budoucnost svých děti, tedy vás).

Smrtící stín jednotky 731 se pak vynořil ještě jednou - během války v Koreji. V roce 1951 onemocnělo 2600 amerických vojáků v Koreji v blízkosti fronty epidemic hemorrhagic fever (náhle onemocnění přenášené členovci vyznačující se horečkami, bolestmi a krvácením vnitřních orgánů) - 165 z nich zemřelo. Epidemic hemorrhagic fever byl nejznámější vědecký úspěch vědců z Pingfanu - hlavním výzkumníkem byl Kitano Masaji.

A nebylo tajemstvím, že sovětští lékaři a vědci (= sovětští Mengeleové) nadšeně pokračovali ve výzkumu toho, co jim bylo předáno zajatými japonskými vědci (= japonští Mengeleové). A už není tajemstvím, že ve stejné oblasti byla umístěna i vojenská nemocnice Československé vojenské mise v Koreji (= čeští Mengeleové)... Ano, té stejné nemocnice, o jejíž existenci pořád nemůže český UDV (Úřad pro zatajování komunistických zločinů) najít žádné dokumenty a pořád mlží a mlží.

A o běžných lidech v dnešní době (ať už z Japonska nebo z Česka), to už je pomalu škoda se zmiňovat. Že se něco takového dělo, tomu průměrný človíček většinou odmítá uvěřit. V Mnichově stejní troubové uvěřili, že existovaly koncentrační tábory až potom, když generál Patton vydal rozkaz je násilím prohnat koncentrákem Dachau. Velice se pak divili a někteří i plakali, plakali... Tupost a zabedněnost se těžko dá léčit bez drastických opatření. A tak jako dodnes většina Japonců neuvěří tomu, co jejich vlastní vojáci dělali v Pingfanu, tak i většina Čechů neví a nechce uvěřit tomu, co se dělo ve vojenské nemocnici při Československé vojenské misi v Koreji. Obzvlášť když česká vláda a vládní úřady (o UDV - Úřadu pro zatajování komunistických zločinu - ani nemluvě) dělají všechno pro to, aby nic z téhle temné historie nikdy nevyšlo najevo.

Takže nemůžete říct, že jsem neměl dobrou vůli. Opravdu jsem začal u Japonců - i když jsem skončil zase u Čechů...

----------------------

Zdroje a doporučená literatura:

"Development of Japanese Biological Warfare" - four articles based on investigation conducted by Lt. Col. Thompson, USAFPAC Daily Intelligence Summary #1561, July 30, 1946, # 1562, July 31, 1946, #1563, August 31, 1946, #1563, August 2, 1946. RG 4: USAFPAC, General Douglas MacArthur memorial Archives and Library, Norfolk, Virginia.

McNinch, Joseph H. "Far East Command Conference of Epidemic Hemorrhagic Fever", Annals of Internal Medicine 38 (1953): 53-60

Hal Gold, "Unit 731 Testimony", Tuttle Publishing, Singapore, ISBN 0-8048-3565-9

"Japanese scientists conducted biological research experiments on human subjects in the isolated region of Machuria" - article by Andrew J. Swanger, World War II magazine, July 1998, pages 62-66

Webstránka českého úřadu pro zatajování zločinů komunismu je na této adrese
http://www.mvcr.cz/policie/udv/index.html

ref 1:
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A1_vojensk%C3%A1_mise_v_Koreji_%281950-1953%29
http://www.humintel.com/clanek56.htm
http://www.humintel.com/clanek59.htm
http://www.humintel.com/clanek60.htm