Ekonomií se dnes zabývá kdekdo. Politici si ekonomii, tedy vědu, pletou s ekonomikou, její praktickou aplikací. Přesto po nás házejí pojmy jako HDP, deficit, trh, veřejné finance, regulace, maastrichtská kritéria a další. Všichni operují v takzvané makrosféře.

Občané žijí bohužel v mikrosféře a zajímají je praktické denní problémy. Proč musejí platit DPH z faktur, které nikdy nedostanou zaplaceny? Proč nemohou propustit „nemakačenka“ na hodinu? Proč si nemohou najmout někoho na projekt nebo zakázku, aniž by porušovali předpisy, nebo dokonce zákony? Proč jsou favorizováni dlužníci před věřiteli? Proč policie administruje pro pojišťovny zápisy o krádežích a loupežích místo toho, aby chytala pachatele? Armáda nezaměstnaných zčásti zneužívajících podpory roste a sežeňte někoho, kdo vám natře plot, naštípá dříví nebo vymaluje byt! Roste počet postižených, vážně nemocných, na jejichž léčbu nejsou peníze. Přibývají kilometry pozlacených dálnic, ale okresní silnice připomínají tankodromy. Blížíme se Řecku, kde poměr mezi úředníky a těmi, kteří je živí, bude brzy 1 : 1. Problém není v tom, že stát z nás vytáhne málo peněz, ale v tom, že je nikdo nespravuje s péčí řádného hospodáře. Mimochodem uvědomují si poslanci a úředníci, že to je trestný čin? Vzhledem k tomu, že se politika změnila v byznys, je na čase jej stíhat.

Vzpomínám si na dobu, kdy se ekonomie na školách učila s přívlastkem politická. Profesor, který nás chtěl ohromit a ekonomii „odpolitizovat“, doprovázel výklad diferenciálními rovnicemi. Je načase přestat s diskusemi o neviditelné ruce trhu, iracionálním chování lidí, matematických teoriích a kritériích. Všechny, zdá se, jsou dříve nebo později diskutabilní. Než nám ekonomové vyloží, co vlastně ekonomika je a čím se řídí, řešme naše současné problémy. K tomu stačí zdravý rozum. Nemůžeme sníst více, než kolik vybereme. Nemůžeme rozdávat z peněz ukradeným našim dětem. Nemůžeme utahovat kravatu podnikatelům, kteří zaměstnávají lidi schopné a ochotné pracovat. Solidaritu a sociální síť jistě ano, ale jen těm, kteří ji skutečně potřebují. Je třeba zastavit levicové populisty, stejně jako impotentní pravičáky, jinak ekonomie neekonomie půjdeme „zu grunt“.

Týdeník EURO 7/2010