Teď je to jako mantra: potřebujeme zákon o státní službě a honem. Proč vlastně? Strašením, že bruselští úředníci už s námi ztratili trpělivost? Mám pro strach uděláno. Vysvětlení, že Babiš potřeboval, aby nepotřeboval lustrační osvědčení, mi přijde komické - v tomhle Kocourkově?

Chápu, že opravdu potřebujeme zákon o státní službě proto, aby se co možná snížila pravděpodobnost toho, že se zase objeví aféra podobná té metanolové. Abychom nemuseli zírat na celního ředitele, jak nám v televizi s nestoudným klidem říká, že systém je v pořádku, ovšem pochybení jedince se nedá vyloučit, každý má svou cenu. Pro mne má takový generální ředitel cenu nejméně deseti let natvrdo.

Z čeho ale mám opravdu strach, to je ten zákon sám. Jsem si jistý, že obsah zákona nakonec stvoří úředníci. Tu jistotu mi dává zkušenost. Myslím každý si vzpomene na poslední příklad, to byl zákon o přímé volbě presidenta. Posledně z toho byla ostuda, ale u mnoha zákonů dříve jsme to spolkli a ani nám to nepřišlo nestravitelné, jako třeba před lety Správní řád. Pochopitelně, když úředníci budou tvořit zákon o úřednících, tak si rybník nevypustí ani v nejmenším. Ten zákon přinese další upevnění režimu byrokracie, další omezení občanské svobody.

Potěšilo by mne jedině, kdyby stálo hned v preambuli, že občan zastávající úřad veřejné správy, jsa placen ze státního rozpočtu přímo či nepřímo, plně či částečně, zříká se volebního práva po dobu, kdy je na výplatní listině státu.

Je mi jasné, že takhle mne může potěšit leda sen.