Zábavný pořad má pobavit. Co však s pořadem, který pod pláštíkem pobavení pomlouvá? Jan Kraus a jeho „Uvolněte, prosím!“ je právě pořadem takového typu. V jeho posledním vydání dostala příležitost Helena Vondráčková.

Hlavním tématem se stal spor, který v poslední době plní bulvár i tak zvaný seriózní tisk. Vondráčková dostala u Krause prostor k tomu, aby ze svého pohledu popsala nevydařený záměr oživit „Golden Kids“, totiž trio Vondráčková, Kubišová a Neckář. Podle Vondráčkové se návrat tohoto kdysi slavného tria dohodl na neformálních setkáních a byl plánován na polovinu loňského roku. Mělo se tak uskutečnit několik koncertů. Podle Vondráčkové záměr selhal v důsledku toho, že Marta Kubišová údajně nesplnila své sliby a od projektu se nakonec distancovala. Vondráčková tento spor líčila jako nikoli osobní mezi ní a Kubišovou, ale jako spor „obchodní“ mezi Kubišovou a agenturou, kterou spravuje partner Vondráčkové Martin Michal. Jak píše například server tn.cz, agentura Martina Michala požaduje u soudu za zmařené turné 1,3 mil. Kč. Kubišová všechny informace o dohodě s Vondráčkovou popírá a nic platit nehodlá. Pokud se člověk jen letmo podívá na oficiální stránky Heleny Vondráčkové, potíže s různými „amatérskými“ pořadateli provázejí kariéru Vondráčkové téměř na každém kroku. S ne moc velkou nadsázkou lze tvrdit, že webové stránky Vondráčkové se více věnují tomu, co zas kdo Vondráčkové provedl.

Vraťme se však k meritu věci. Tak zvaný „obchodní“ spor Vondráčkové s Kubišovou jen dokresluje kariéry dvou zpěvaček, které do světa populární hudby vstoupily v šedesátých letech minulého století. Marta Kubišová i s vědomím rizika ohrožení své kariéry nazpívala po sovětské okupaci Československa dodnes populární Modlitbu pro Martu. Sklidila za to zákaz vystupování, který skončil až pádem bolševického režimu na podzim 1989. Vondráčková, podobně jako většina českých zpěváků, se přizpůsobila Husákovské normalizaci a užívala si slávu. Kubišová tak může jen hořce litovat toho, že o případném oživení Golden Kids s Vondráčkovou vůbec kdy jednala. Mohlo ji napadnout, že měla Vondráčkové posloužit jen jako návnada na další výdělek. Ostatně, většina uměle vytvořených pěveckých skupin, jejichž sláva byla založena na mediální vlně kalkulu a ne na opravdovém přátelství, se již nikdy pohromadě nesešla. Proto považuji zneužití veřejnoprávní České televize k ovlivňování veřejného mínění a vlastně i dosud neukončeného soudního sporu ve prospěch Heleny Vondráčkové za skandální. Krausem nepokrytě vyjadřované sympatie s Vondráčkovou za její „souboj“ s bulvárem totiž nemohou pachuť zneužití pořadu k výpadům proti Martě Kubišové vyrovnat. S bulvárem se totiž pere kde kdo a o opravdovosti sporů s bulvárem můžeme mít i oprávněné pochybnosti.

Závěrem lze jen konstatovat, že se na sporu Vondráčkové s Kubišovou demonstruje rozdílná filosofie obou zpěvaček. Té první, Vondráčkové, jde především o obchod a peníze, té druhé, Kubišové, o značku svého dobrého jména. Obávám se, že to ale Vondráčková velmi dobře ví a její ochota vláčet Kubišovou soudy jen potvrzuje, že jí na značce svého jména už dávno nezáleží.