GLOSA: Vinklář si nezadal
V souvislosti s frontálním tažením proti reklamě ve všech formách, k němuž – s určitou nadsázkou – nedávno zatroubil novinář Ivan Hoffman na stránkách Literárních novin, nelze nekonstatovat, že autoři nekrologů u nás zatím při bilancování života a díla populárních umělců dané téma šmahem opomíjeli. Někdy oprávněně, neboť o nic moc neběželo. Jindy méně oprávněně. To když se třeba jednalo o účast na dryjáčnické propagaci jakýchsi až podezřele „výhodných“ investic, z nichž po čase zbyly investorům jenom oči pro pláč („Futurum aurum: Odpovědnost za každou korunu!“).
Mám zato, že dosavadní praxi je v nastíněném ohledu třeba zkorigovat, a bez dalších formalit tak v jednom dosud aktuálním případě činím. Stojí za to zmínit, že populární herec Josef Vinklář, který zemřel minulý měsíc, svou popularitu nevyužil v reklamě.
Nejenom že neúčinkoval v žádné reklamě protiprávní (jejímuž dalšímu šíření by např. učinila přítrž až Česká obchodní inspekce), nejenom že neúčinkoval v žádné reklamě neetické. On neúčinkoval vůbec v žádné reklamě! Prostě si v daném ohledu takříkajíc nezadal. A v tom se – pozitivně – odlišoval od řady svých populárních kolegů a kolegyň.
