GLOSA: Svoboda vlastního jména, nebo zmatek?
Samozřejmě, že tu „stát není od toho, aby lidem říkal, jak se mají jmenovat“ píše v článku „Za svobodu vlastního jména“ Petr Zítek (LN 11.9). Stát je tu od toho, aby zajistil bezproblémové fungování věcí veřejných, k čemuž bezpochyby patří i přehledná a srozumitelná komunikace mezi občany i úřady.
Jak může být původně dobrá myšlenka využita k nesmyslům, ukazuje např. mnohde v praxi zákon o svobodném přístupu k informacím.
Autor vytýká státu, že „znemožňuje, aby někdo měl více než dvě křestní jména“. Ale pokud by si někdo zvolil třeba deset křestních jmen (proč ne?), mohly by se z různých dokumentů stát stěží použitelné kuriozity.
A autorův požadavek, aby „rodiče měli mít právo dávat svým dětem jakákoliv jména, existující i nově vymyšlená, včetně zdrobnělin…“? Pamatuji doby, kdy rodiče dávali svým, dětem křestní jméno „Pětiletka“, a vybavili je tak do života (naštěstí odstranitelnou) zátěží stejnou, jako by tomu bylo v případě, kdy by dnes rodiče dali svému dítěti jméno „Jarní bouře“ nebo „ Julínečka“.
Svoboda není svévole a svoboda bez rozumu přináší jen zmatek…
LN 13.9.2019
Převzato z blogu autora s jeho souhlasem
Autor je zástupce ombudsmana
