Legrace být musí, i kdyby na chleba nebylo. Tato dávná pravda našich předků vysvětluje, proč máme v genech nadání brát vážné věci s nadhledem. Ve čtvrtek večer jsme tak křepčili kolem pálených čarodějnic a ledaskdo přitom na hranici viděl i končící Topolánkovu vládu. Vždyť už se Janu Fischerovi rýsuje nová, májová. Podobné označení zní přece lépe než „vláda prasečí chřipky“.

A kdyby sebou designovaný premiér hodil, mohli jsme mít i „vládu práce“. To podle svátku, který - jako tradičně nicneděláním – slavíme dnes. Ale abych nebyl nespravedlivý: kus záslužné činnosti určitě vykonáme na zahrádkách, chatách a chalupách. Jen aby pak nepřišla vniveč práce partajních sekretariátů, jež se v rámci volební kampaně na prvního máje pokouší nahnat tušené sympatizanty na mítinky či happeningy na náměstích, v parcích a zábavních centrech… Jistě tam budou padat sladká slova o tom, jak ochrání lidi, co práci ztratili nebo možná brzy ztratí na pozadí ekonomické krize. Z parlamentních útrob se ostatně již šíří zvěsti, že bude prosazeno zvýšení podpor v nezaměstnanosti a prodloužení doby jejich výplaty. Polepší si rodiny s dětmi, ale i podnikatelé, kterým se má výrazně zkrátit doba pro odepisování majetku.

Všechny tyto a další kroky mají svůj smysl. Na druhou stranu stále představují utíkání za vozem. Rčení „Bez práce nejsou koláče“ se podařilo zesměšnit komunistům. Přesto zůstává těžko pochopitelné, jak lze třeba ve finančním sektoru množit zisky bez hnutí prstem. Vydělávají nesrozumitelné deriváty derivátů komplikovaných bankovních produktů – a potom s úžasem koukáme, jak se nám sofistikovaná hra na letadlo hroutí. S dopady na hospodaření firem, států i jednotlivých domácností. Tak si říkám, zda by u příležitosti květnového svátku letos nestálo zato význam poctivé lidské práce skutečně docenit. Dříve než její pamětníci postupně vymřou.

Psáno pro ČRo1