Bývá to zvykem. Muž, zejména ten starší a zkušenější, ví, jak se chovat k ženě.

V našem prostředí i přes postupující snahy o genderovou rovnost je hodnocen lépe ten muž, který se chová k ženám galantně. Zvedne se, když žena přistoupí ke stolu, pomůže jí z a do kabátu když přijde do místnosti, uvolní místo v autobusu, podrží dveře, aby mohla projít jako první atd.

Stále je to jakýsi normativ, který si mladý muž během dospívání osvojuje, aby v pozdějším věku měl tyto zvyky pevně zakořeněné, že o nich nemusí ani uvažovat. I žena, jakkoli otrlá, kvituje ony projevy mužské galantnosti s povděkem a to nikoli proto, že o tom psal pan Špaček, ale jako hezké gesto úcty k ní.

V neděli 25.4.2021 jsme byli svědky, že ony nepsané, ale velmi dobré návyky nemusí platit vždy a všude. Dokonce ani tam, kde by to člověk předpokládal jako absolutní normu. President státu v rozhovoru s mladou redaktorkou používal výrazy, které jsou nemístné, obhroublé a ponižující. Využil svého postavení jako hlavy státu, aby z redaktorky, jejíž dotazy nebyly nemístné, ale naopak velmi přesně strukturované, se snahou upřesnit některé věty, jež byly Milošem Zemanem proneseny jako úvodní projev k národu v kauze Vrbětice, udělal hloupou slepici.

Je zvláštní, že starý muž potřebuje své ego presentovat podobně nevhodným a urážlivým způsobem, který patří spíše do prostor nízké cenové skupiny, kde je osazenstvo již pod vlivem návykové látky. Nutno poznamenat, že redaktorka celou situaci zvládla velmi dobře. K jejímu postoji však chyběl jediný krok. A tím by bylo ukončení rozhovoru z její strany, třeba v půlce věty hlavy státu a odchod. Sebeúcta je statkem, který by si nikdo a nikdy za žádných okolností neměl nechat vzít. Třeba příště.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora