Jiří Kejval, šéf českých olympioniků, se pokoušel na ČT24 vysvětlovat „novou“ hymnu. Ozvali se „Moravané“ s tím, že druhou částí hymny bude Moravo, Moravo.

Vytvoření „delší“ hymny, aby si čeští vítězové na světových podnicích déle užili svou „minutu“ slávy, je nápad, který prosazuje Jiří Kejval, předseda českých olympioniků. Bylo až dětinsky úsměvné, když na ČT argumentoval tak, že první sloka hymny nedává odpověď na otázku „Kde domov můj?“. Odpověď je až ve druhé sloce. Také se zmínil o tom, jak krásně dlouhá byla někdejší hymna Československa se slovenskou částí „Nad Tatrou sa blýska“.

„Nová“ hymna, jejíž úryvek zazněl rovněž, je neuvěřitelně „přeorchestrovaná“ či přearanžovaná. Nelíbí se mi, i když připouštím, že pokud bych ji slyšel potisící, asi bych si i zvykl. Nicméně aktivita předsedy českých olympioniků ve věci národní hymny jen podtrhuje známé heslo o tom, že „švec se má držet svého kopyta“. Kejval mi připadal jako důstojný reprezentant českých olympioniků. Po jeho angažmá s hymnou si začínám myslet, že poněkud „ulétl“.

A korunu tomu všemu nasadili přátele Moravy, současní pohrobci někdejšího politického Hnutí za samosprávnou Moravu a Slezsko. Moravské zemské hnutí úsilí o přidání druhé sloky interpretuje „jako zoufalý a k neúspěchu odsouzený pokus o oživení deformovaného a vyčpělého českého nacionalismu“. „Je to pokračování přejmenovávací mánie, na jejímž začátku stojí v roce 1969 pookupační Česká (socialistická) republika a na konci loňský zemanovský paskvil Czechia,“ uvedl v tiskové zprávě za přípravný výbor hnutí Ondřej Hýsek (viz).

Je to podobné, jako když Václav Havel otevřel otázku přejmenování Československa a otevřela se pomlčková válka, která skončila nejprve novým názvem Česká a Slovenská Federativní Republika a po roce rozpadem Československa. Teď ještě předělat hymnu tak, aby byla genderově i jinak naprosto neutrální, jak se už „zadařilo“ v jiných státech světa, a budeme zase „světoví“.