Zajímavé stopy minulosti najdeme v příjmeních nebo v mailových adresách.

Svůj první mailový účet si lidé už hezkých pár desítek let zakládají ještě na základní škole. Tím se ovšem mnozí chytili do pasti. Změnit si mailovou adresu není jen tak. Všichni přátelé nás ztratí z dohledu a naopak náš mail jim může snadno spadnout do spamu. Tudíž si ponecháváme stejnou soukromou mailovou adresu na věky věkův. A to i v případě, že byly vykoumána ještě naším dětským mozkem a tehdy se nám zdála jako bezvadná, originální a všem srozumitelná.

Proto se setkáváme s maily od dospělých a často i vážených osob, jejichž odesilatel má adresu pajinka@xxxxx.cz, tvrdolin@xxxxx.cz, honza12.zsolsanska@xxxxx.cz nebo originální delete.this.mail@xxxx.cz. Popravdě řečeno, vymyslet v současnosti zbrusu novou mailovou adresu, která by byla volná a pro majitele dobře zapamatovatelná, to je docela umění. Takže je často jednodušší omlouvat syna ze školy nebo o něco žádat na úřadě pod starou osvědčenou adresou borecmyspulin@xxxx.cz.

Druhým pozoruhodným fenoménem jsou naše příjmení. Zápisy v matrikách byly vždy až na výjimky brány jako něco posvátně nedotknutelného. A teď si představte: Matrikáři v 18. a 19. století často byli Němci zápolící s češtinou. Matrikáři museli ovládat krasopis, ale občas je bolel zub, mysleli na svou vyvolenou nebo požili něco alkoholu. Totéž se mohlo dít i v dobách, kdy tito úředníci bušili do psacího stroje. Rodný list si občas rodiče ani nepřečetli, takže první seznámení s překvapením nastalo až při vstupu dítěte na školu a někdy až při svatbě - na změnu bylo pozdě, muselo by se za to platit, zkrátka už zůstalo chybné příjmení i pro další generace až do skonání světa.

Matrikář v tom také mohl být nevinně. Sám jsem měl v chovatelském kroužku jistou Olmanovou až do doby, než jsem zjistil, že nevyslovuje dobře „K“ a je nutno ji v abecedě posunout o pár písmen dopředu.

Každopádně naše příjmení bývají občas svědectvími dávných přepisů a překlepů, se kterými nešlo nic dělat nebo k tomu chyběla vůle. Vezměte si například takové pány Grosmany, Grossmany, Grosmanny a Grossmanny. Kolik matrikářů původní jméno z nepozornosti či z neznalosti zkrátilo o jedno nebo dvě písmenka? Jsou i další stopy po nepozorných matrikářích. Nebo myslíte, že se předkové dnešních Bovšků nejmenovali Bouškové a Neumarové že nevznikli z Neumanů (původně Neumannů)?

Záhadou mohou být i příjmení správně zapsaná: kde se asi vzal první pan Vítámvás? Tomáš Marný, Nepovím, Nevím.