Doufejme, že nám Silvestr zásadně nepokazí pozitivní statistiku, podle níž bylo na českých silnicích o 166 obětí nehod méně než loni. Přitom roky 2008 a 2006 byly v tomto ohledu velmi úspěšné, protože počet obětí klesl pod tisícovku.

Pojem „pozitivní“ je velmi relativní, protože i těch – doposud – 826 zmařených lidských životů je pořád ještě strašlivé číslo. Buď jak buď, tendence je příznivá. Relevantní analýzy příčin tohoto pozitivního trendu nemáme, jsou tu jen odhady, že kladně zapůsobil bodový systém i výchovná kampaň. Ekonomická krize se prý též o pokles počtu fatálních nehod zasloužila.

Jeden faktor se však vymyká možnostem kalkulace, faktor agresivity vyvolávaný pýchou a falešnou sebejistotou. Asi není náhoda, že černý byl rok 1994, kdy do republiky začala ze Západu ve velkém proudit silná a rychlá auta, byť ojetá, odložená od panstva. Novopečení majitelé takových raket na kole přeměnili silnice v závodní dráhu. Takového agresivního způsobu jízdy viditelně ubývá. Silné auto už přestává hrát roli „status symbolu“. Čím dál víc lidí chápe, že seberealizace je něco jiného než riskantní jízda v hustém provozu. Ba naopak, že agresivní jízda je známka buranství, známka nevyrovnané osobnosti. Kdo řídí své už třetí silné auto, má asi menší potřebu se předvádět, než jakou měl v roce 1994, kdy do takového vozu sedl poprvé.

Pravda, agresivních řidičů potkáváme stále ještě mnoho, ale je jich méně. Toto je samozřejmě hypotéza založená na odhadu. Jen čísla mají reálnou vypovídací hodnotu, a jsou-li příznivá, zaplaťpánbůh za ně.

LN, 31.12.2009