Jak sociální sítě hospod podlehly těm webovým

Láme-li někdo hůl nad mladou generací, mívá v lecčems pravdu. Neméně často ale přitom zapomíná, že sám byl příslušníkem generace, nad níž lámali hůl ti starší. A že i mladí, kteří se dnes místo diskotékám, paření a zábavě v hospodách věnují více chytrým telefonům a soukromí, budou lámat hůl nad generací svých dětí. Tak to bylo, je a bude.

Fakt, že dvacátníci tráví tolik času na webu a jeho sociálních sítích, připadá jisté věkové skupině – těm, pro něž byly sociálními sítěmi hospody – jako příznak čehosi neautentického, umělého. Vynořuje se otázka: To už jsou tak otupělí, že se zříkají normální mezilidské komunikace, seznamování a navazování vztahů ve prospěch „nenormálních“ postupů? Na tom něco je. Vyhrocené případy vyznívají až diagnosticky, ba patologicky. Ale byly snad předchozí modely ideální?

Zcela svobodný pohyb lidí včetně kontaktů a komunikace přinesl až rok 1848, odstranění posledních zbytků nevolnictví i poddanství. Zkuste nahlédnout do dávných seznamovacích inzerátů: je to přirozená komunikace, či dražba na trhu partnerů? Dodejme, že po únoru 1948 seznamovací inzeráty z novin na dekádu zmizely – neodpovídaly komunistické morálce.

Pak přišla 60. léta a heslo „sex, drogy a rock’n’roll“. Když osmašedesátníci vyhlásili „dlouhý pochod institucemi“, působili směšně, dnes se ale straší vlivem neomarxismu a politické korektnosti. Jenže kde zůstaly „sex, drogy a rock’n’roll“? Vnuci osmašedesátníků mají jiné zájmy. I proto skomírají kluby, pařby a diskotéky. Loni to připomněly nekrology na spisovatele Philipa Rotha (1933–2018): v mládí dráždil uvolněností konformisty konzervativní, ve stáří tím samým konformisty levicově progresivní. Tedy ty, kteří nepaří, nekouří a jsou nejméně promiskuitní generací za posledních sto let.

Ale fakt, že generace Z se tak konformně chová, ještě neznamená, že míří k definitivnímu vítězství konformity. Tím chováním možná sama vyprovokuje generaci svých dětí a ta se opět chopí hesla: „Pařím, tedy jsem.“

LN, 4.9.2019