... pomáhat, litovat, snažit se řešit?

Tuto otázku jsem si poněkolikáté položil i nyní, po obdržení dopisu s naléhavou žádostí o pomoc.

Žádosti zajisté úctyhodné organizace "Lékaři bez hranic".

Jsem "měkkosrdcatý", a tudíž něco málo - jsa penzistou - asi pošlu. Napadá mne však spousta otázek.

Prý pouhých 300 Kč zabezpečí dvoutýdenní terapeutickou výživu pro jedno dítě trpící těžkou podvýživou. Nemám důvod nevěřit, ale.... díky pomoci odjinud přeživoří několik tisíc, desítek či stovek tisíc takových dětí? A co dál?

Přeživoří díky této pomoci odjinud, v rodině a společnosti, která není schopna se o sebe postarat.

A v dospělosti budou plodit další ubohé tvory, kteří na tom budou stejně.

Má tohle smysl? Má to nějaké východisko?

Páni a paní doktoři bez hranic si tyto otázky možná nekladou, oni něco slíbili a konají dle svého slibu a svědomí. Je to ušlechtilé, velmi lidské, leč nejspíš kontraproduktivní.

Naprosto ovšem nepochybuji o potřebě existence mobilních lékařských týmů zasahujících v místech přírodních katastrof.

Žiji ale zde a vidím kolem sebe obrovskou škálu zdravotních problémů lidí produkujících hodnoty, kterým (a zejména jejich potomkům) tento stát často není schopen zajistit optimální zdravotní péči, ačkoliv oni platí státem předepsané a stále se zvyšující odvody a daně.

A stoupá přitom počet parazitů, kteří společnosti nikdy nic nepřinesli, jsou velmi plodní, čerpají veškeré bezplatné zdravotní a jiné služby a žijí na úkor produktivní části společnosti.

Jen tak pro srovnání by mne zajímaly náklady vyplácené tímto státem na existenci jednoho potomka zcela neproduktivních a z podpor žijících osob s občanstvím ČR za srovnatelnou dobu.

Zatímco Lékaři bez hranic patrně investují dosti cíleně – v tomto případě dítě dostane jídlo a léčbu, my zde rozdáme peníze i "povedeným rodičům " třeba na chlast a drogy.

Dovoluji si předpokládat, že náklady českého státu na "výživu" potomka parazitujících rodičů jsou podstatně vyšší než příspěvek 300 Kč na čtrnáct dní přežití jednoho černouška, jak je obrazově i textově zmíněno v žádosti Lékařů bez hranic. Efekt bude podobný, zmnožení osob, na něž je třeba odněkud přispívat.

Dovoluji si konstatovat, že dopis Lékařů bez hranic je slušnou žádostí o příspěvek, apelující na lidský soucit, i když na činnnosti, jejichž značnou část považuji za kontraproduktivní.

Český stát se chová podstatně hůře. Nežádá a bez ptaní bere i na stejně kontraproduktivní záležitosti.

P.S. Myslí si někdo z čtenářů, že přijal-li jsem pod střechu toulavou kočku, již neumím uhlídat a která mi pravidelně vrhne vždy šest koťat, z nichž tři budou kočky, jež mi pravidelně vrhnou..., že to trvale uživím?

Takhle na tom jsme, my v ČR, v EU a vůbec na tom širém světě.