Tuto sobotu uzavřel pražský magistrát Smetanovo nábřeží dopravě. Účelem této a několika dalších sobot je zkušební vytvoření nové pěší zóny, na níž se bude odehrávat různorodý program. Budování žijících veřejných prostorů je nepochybně chvályhodné a Praha by se měla snažit každou takovou možnost využít. Magis trátu se to ale moc nedaří. Oživení vltavských náplavek pro občany a návštěvníky Prahy jako by teprve v posledních dnech někoho napadlo. Podoba hlavního bulváru, Václavského náměstí, je tristní. Mnohé parky (Kampa) čekají již několik let na rekonstrukci.

A tak vytvořit pobytový prostor uprostřed jednoho z hlavních tahů centrem města vypadá spíš jako hloupý vtip nebo spíše nápad hodný primátora Hudečka, který neváhal uzavřít občanům Prahy metro, jen aby v něm mohl natáčet americký filmový štáb. Nejspíše je to ale jen důsledek naprosté neschopnosti vytvořit ucelenou vizi rozvoje centra Prahy a nahrazování této vize drobnými nápady.

Praha, a její centrum obzvlášť, je ale velmi citlivá na podobně anorganické dopravní hurá akce. Výsledkem uzavřeného Smetanova nábřeží bude ucpaná Malá Strana, kterou se potáhne každý, kdo bude chtít dojet třeba z Vyšehradu na Staré Město. Stejně jako uzavření dolní části Václaváku znamenalo a stále znamená celodenně ucpanou ulici Politických vězňů. Přitom přínos této uzavírky je nulový. Spodní Václavské náměstí nevypadá o nic lépe, neláká k návštěvě o nic více než dříve.

Příjemně se žije tam, kde jsou místa na rekreaci a bez hluku z aut a tramvají. Ale člověk potřebuje také občas dojet z jednoho místa na druhé. Dopravní obslužnost je součást pocitu komfortu, který v městě chceme. Kultivujme proto veřejné prostory tam, kde již přirozeně existují, a ponechme přitom Prahu průjezdnou.

Foto: Jiří Wagner

www.karolinapeake.cz