GLOSA: Kam s nimi, s těmi lidmi v tísni?
Člověk v tísni. Kdykoli slyším název té dobročinné organizace, napadne mě, že vůbec neodpovídá realitě. V existenční tísni přece není jednotlivec nebo skupina jednotlivců, ale velká množina lidí, dokonce čím dál větší. A ti lidé musí někde bydlet a to je velký problém.
Ubytovny pro lidi v tísni by měl podle zástupce ombudsmana provozovat stát. Koho tím zastupující ombudsman myslí?
Myslí ten stát, který dopustil, aby se na chudobě dalo vydělávat provozováním předražených hampejzů, do kterých léta tekly neskutečné peníze nás všech? Který nastavil takové právní prostředí, že se nejenom v ekonomické, ale také v prostorové a hygienické tísni ocitly stovky a možná tisíce rodin?
Myslí ten stát, který z exekučního řízení udělal zlatý důl pro cynické advokáty, takže z nezaplacené jízdenky za dvacku bylo možné snadno vytlouct desetitisíce? Obstavit rodině účet v bance, zabavit jim psa, auto i ledničku s jídlem pro onkologicky nemocné děti?
Myslí ten stát, který se snaží regulovat úplně všechno, ale přitom nedokáže mít pod kontrolou vůbec nic?
Poslední otázka. Kdybych se náhodou dostal do vážných existenčních problémů a musel někdy v budoucnosti vyhledat nějakou tu státní ubytovnu, můžu přijít i se svým křečkem?
