Volby do Evropského parlamentu ignorovalo 72% voličů, byť předvolební kampaň byla masivní, všudypřítomná a hlavně hodně drahá. Zároveň místy až trapná a ubohá, hodně nevěcná a v mnohém až urážlivá. Všech 33 subjektů, které usilovaly o úspěch, by se mělo „chytit za nos“. Především ale ty strany, které uspěly a tetelí se blahem, protože dosáhly na „eurokřeslo“.

Já soudím, že jsme prohráli všichni. Celá česká politická scéna by si měla sypat popel na hlavu. Jaká je to sláva, když vítěz voleb – ODS - má faktickou a jasně vyjádřenou podporu necelých 9% oprávněných voličů? Jak silný mandát mají od nás naši „eurolidé“?

Při tak nízké volební účasti – připomínají někteří komentátoři – pokaždé zvítězí ODS. Ano, možná. Souhlasím, že i pogratulovat je v dané situaci – slušnost, ale nic víc. Jásat není proč i z jiného důvodu: opakovala se přece "plichta" z roku 2006: tehdy levice k pravici 100 : 100, letos 11 : 11, což něco opět naznačuje. Srovnejme, jak významně si česká levice polepšila: tentokrát získala polovinu z 22 - to jest plných 11 mandátů - , zatímco před pěti lety měla z 24 křesel pouze osm. Významný posun. Pomohly jí malé a rozdrobené straničky (či spíše partičky), které věru „fest“ zabodovaly. Poučí se?

Ale k podstatě věci: Stačí-li vítězi k vítězství jasné ANO pouze od 9% dospělých občanů, je to tristní, byť legální i legitimní. Potlesk je sotva vhodný. Zamyšlení nad politikou a kvalitou politiků v těchto zeměpisných šířkách, když občan se vyměnit nedá, je jistojistě nutné.

PS: Připomenu, že v pseudovolbách v minulém režimu - kdy opravdu, ale opravdu o nic nešlo a volby byly fraškou - překračovala volební účast i hranici 99%, přitom volby také nebyly povinné, jak se leckterý mladý domnívá. Silný a všudypřítomný byl ale strach z neúčasti a z neprojevené loajality se státostranou - KSČ, což se ale nerado přiznává, protože to hodně nabourává představu o české občanské odvaze.

Jablonec nad Nisou