Nedávno odsouzený podnikatel Janoušek ke konci soudního řízení prohodil cosi v tom smyslu, že byl odsouzen na přání lidu…

Je v tom kus pravdy! Značná část veřejnosti tehdy opravdu prahla po krvi - po potrestání vlivného boháče s politickými styky, který vyvolával představu, že mu patří svět, respektive Česká republika, že si může dovolit takřka cokoliv…

Dost podobné mi to nyní přijde i s Davidem Rathem, který působí stejně negativně - také v jeho případě je tvrdě požadovaná spravedlnost – trest!

Není sice vůbec důležité, co si myslím zrovna já, ale jen pro úplnost dodávám, že podle mého mínění oba pánové za mříže patří, že tentokrát nejsme svědky nějakých justičních omylů, svévole soudců, kteří rozhodují dle přání ulice, případně politiků…

Nejsem příznivcem pogromistických nálad. Dokonce ani nevylučuju, že část veřejnosti může být při tom volání po spravedlnosti a nekompromisním trestu motivována také jistou osobní frustrací - což tak nějak už patří k životu.

Možná by ty negativní „lidové“ nálady až tolik nekulminovaly, kdyby tihle obžalovaní nevynakládali tolik prostředků na ovlivnění či alespoň na zdržování těch soudních řízení. Kdyby nevyvolávali dojem, že si ty soudní procesy chtějí koupit!

O tom, zda je Česká republika právním státem, se už dlouho veřejně diskutuje. Vážnost české justice v povědomí významné části spoluobčanů stále upadá...

Obávám se, že pokud by pánové Janoušek a Rath (představující symboly korupce a zneužívání politické moci) nebyli odsouzeni, nějakým fíglem by se jim podařilo vyklouznout, byla by to v našich poměrech hotová morální katastrofa…

Nezní to sice hezky, ale - vzhledem k pravděpodobnosti hraničící s jistotou, že nejde o justiční omyly – tyhle nekompromisní rozsudky mohou snad i tak trochu pozdvihnout místní morálku.