Máme Silvestra a to je příležitost pro glosátora a fejetonistu k rozsáhlému žertování na téma novoročních předsevzetí. Recept je jednoduchý. Fejetonista nejčastěji prohlásí, že žádné předsevzetí nemá, a pak toto téma důmyslně rozvádí. Druhá varianta nastává, když se přizná, že si o Silvestra předsevzetí dává. No a pak už záleží na jeho obratnosti, jak zábavně vyloží všechna úskalí, jež vedou k tomu, aby je nesplnil. No a touto cestou půjdu teď já. Dlouho už mi leží něco na srdci a vidím příležitost, jak to ventilovat.

Není to nic objevného. Jde o používání mobilu na veřejnosti. Chvála bohu, že se už zavedlo vypínání mobilu před začátkem divadelního představení. V kině to někomu sem tam zazvoní, ale v divadle, neřku-li na koncertě je to opravdu vzácnost. Nejde jenom o samo telefonování, jde o posílání textovek a sledování sociálních sítí.

Takže je vám jasné, o co mi jde. Troufnu si tvrdit, že jsme se s tím setkali všichni. Dva sedí u stolu a místo aby si povídali, vejrají na displej a něco vyťukávají prstem. No a moje novoroční předsevzetí je, že to nebudu dělat.

A to úskalí? To je jasné. Úskalí je v tom, že už to nedělám. Je mi to protivné a trapné a připadá mi to hloupé a krajně nezdvořilé. Tady se o tom zmiňuju proto, že by to možná mohlo inspirovat aspoň někoho z vás, kdo mě posloucháte nebo čtete text na webu Českého rozhlasu. Ano, k předsevzetí je třeba inspirace. Některá předsevzetí jsou nudná: zhubnu. Budu bez reptání venčit psa. Nenechám válet fusekle na zemi. Každý týden přečtu mravnou knihu. To je k uzívání. Což tedy jít cestou, kterou tu navrhuji: nebudu u stolu esemeskovat a rejpat se ve facebooku. To je neotřelé, zjevně si jen málokdo takové předsevzetí dá, je to cesta k originalitě!

V tom je ovšem to zásadní úskalí. Vím, o čem mluvím, protože já to už prožívám. Sedíte u stolu, neesemeskujete a ve facebooku se nerejpete, protože ho nemáte. Ale všichni kolem to dělají. Co s tím pak?

Naděje umírá poslední, a proto pořád doufám, že se to němé datlování do displeje ocitne ve společnosti hlasitého říhání a smrkání do ubrusu. Že to bude vnímáno jako vrcholná a urážející a společensky degradující neslušnost. Je mi jasné, že se to nestane hned. Možná to nebude nikdy. Ale zkusit jsem to mohl, když je ta příležitost a je Silvestr a čeká nás Nový rok. K němu vám přeju vše dobré – a pokud možno bez rejpání ve facebooku.