GLOSA: Evakuace
Včera večer rádio uvádělo jakési dramatické drama, cituji: „Vyjela se synem na vodu. Loďka se převrátila.“ Ráno nás pak vzbudila optimistická píseň se slovy „Voda mě pohlcuje“ nebo vděčná „Ty si predsa voda, čo ma drží nad vodou“.
Vím, že písně a divadlo tu vždy byly pro člověka, pro jeho potěchu a duchovní potravu. Nicméně už chybí zahrát jenom písničky z Titanicu, lidovky „Teče voda teče“ či „Holka modrooká“, jež otrlejším povahám doporučuji zanotovat, popřípadě změnit barvu očí.
Dojaly nás též zkazky o hrdinných recích z míst s již vyhlášenou evakuací. „Já neodejdu,“ povídal prý starší pán, „nestihl jsem se připravit.“ Příprava na evakuaci v Chomoutově a Černovíru přitom byla vyhlášena nejméně půl dne předtím. Stejný pán tvrdil, že posledně v roce 2002 ho zachraňovali helikoptérou.
Takovýmto pseudohrdinům posílají manželky jistých profesí v plovoucí lahvích vzkaz: „Jasně, zůstaňte si tam. Ale že sobecky ohrožujete životy záchranářů a hasičů, kteří pro vás pak lezou, že mají také rodiny, to už je jaksi vedlejší.“
No nic, jdeme na pivo. Zatím jediná potopa u nás v bytě byla od rozlitého čaje na klávesnici notebooku, což po hodině rozebírání a sušení dopadlo dobře, jak můžete číst.
Nechť řeky klesnou, nelije a kanály ať tečou svou původní cestou.
