V těchto dnech mě opět poctil můj milý finanční úřad složenkou k zaplacení pravidelného příspěvku k dani z nemovitých předmětů. Nevěnoval jsem jí nejprve mimořádnou pozornost, porovnal jsem částku, podíval jsem se do počítače, zda mi neprošel časový limit (už se mi to jednou stalo, velice nepříjemný pocit, od té doby posouvám konec výplaty daleko za předpokládanou hranici mého pozemského žití, nejlépe tam, kde je možno, prostě do odvolání). Léta už já, má chatička o půdorysu třicet čtverečních metrů a příslušné pracoviště Finančního úřadu žijeme v poklidné symbióze. Pak jsem se podíval na zadní stranu přílohy ke složence a zajásal jsem. Konečně mi budou posílat výměr daně mailem, ušetří se papír, tisk, manipulace, zátěž úřadu i pošty.

Bez problémů jsem vyťukal příslušný www, našel a v PDF otevřel kýžený formulář žádosti. Nahoře třeba vybrat příslušný finanční úřad, už je tam, teď ještě územní pracoviště, ouha, to už tam nejde naklepat, ještě se pokusím obejít ten řádek a vepsat požadované nacionálie. Formulář odolává, až si konečně přečtu pokyn nahoře, že je třeba jej pečlivě vyplnit hůlkovým písmem. Další již si domyslím sám. Sehnat někoho s tiskárnou, nebo navštívit nejbližší úřad, vyzvednout ten vzácný kus papíru, čitelně vyplnit, koupit větší obálku, napsat adresu, odnést na poštu nebo hodit do schránky, předtím ještě koupit právě vhodně podraženou poštovní známku.

Víte co, ouřadové, můžete mi být ukradení, posílejte mi dál tištěné složenky, já vám budu daň poukazovat elektronicky trvalým příkazem bance, až mi pošlete výměnou elektronický formulář, zařadím se do řady občanů, kteří podporují digitalizaci státní správy. Opravdovou, ne po česku.

Se srdečným pozdravem

Lidu zdraví, světu mír

pediatr v trvalé demisi