Jsem asi poslední, kdo se k devadesátkám nevyjádřil. Pospíchám tedy, abych to napravil. Debatu vyvolal televizní seriál stejného jména pojednávající o mafiánských vraždách z těch let. A že jich bylo, vražd i mafiánů. Volala mi pak nějaká slečna z nějakých novin, telefon chrchlal, takže nevím, jaká slečna z jakých novin. Jen to jsem pochopil, že jsem měl říct, který případ mě nejvíc vzal. Nějak jsem si nemohl vzpomenout, teď už to vím.

V devadesátkách jsem bydlel už čtvrt století na Smíchově. Měli jsme tam v místech zvaných U Anděla usmolenou hospodu, jmenovala se U Holubů. Opravdu to nebyl žádný Splendid nebo Astoria, jednou mě tam natáhli o pětadvacet korun na účtu za hrachovku, svíčkovou a malé pivo. A bác ho, v devadesátkách se z toho stal brloh a místo slejzání věrchušky ruských mafií, tak vysoko jsme se dostali!

Tak jak je to s těmi devadesátkami, jaké byly a jak se na to dívám?

Víte, ono je to jedno, jak se na to dívám. Ten seriál vystihl obecné mínění a nejspíš to tak zůstane, ať se Václav Klaus zlobí nebo nezlobí. Je to jako s Divokým západem v Americe. Taky máte představu pistolníků s kolty u pasu, nebudu to rozvádět, natočily se o tom doslova tisíce filmů. Existuje literární druh kovbojka, v reálu pojednává o pasácích krav, mělo by se to tedy jmenovat kravina a bylo by to docela reálné značení. Ve skutečnosti se na Divokém západě dohromady nic nedělo, žádní pistolníci tam neběhali, převládal tam maloměstský a vesnický klid, lidé tam byli pracovití a žili prostě v bázni boží. Mýtus o pistolnících je bohapustá blbost, ale nikdo to nezmění, tak to je jednou pro vždy.

Zrovna tak mýtus o divokých devadesátkách setrvá. Navíc se stal součástí politické výzbroje. Miloš Zeman se prodral na vrchol soustavným lhaním o spálené zemi a Andrej Babiš volá z okna svého obytňáku o polistopadovém kartelu. Je to stejná blbost, o to drzejší, že on sám byl nedílnou součástí a produktem zmíněného kartelu, pokud vůbec existoval.

Budu vždy vzpomínat na devadesátky láskyplně jako na opojnou dobu příležitosti. Jednu takovou uvedu. To jsem byl na návštěvě v redakci Lidovek, když mě potkal na chodbě rozčilený pán. „Pane Neff, volal ten pán, hledám vás po celé Praze. Nechtěl byste u nás dělat generálního ředitele?“ „Nechtěl,“ odpověděl jsem. Zesmutněl. „To je škoda,“ řekl a odešel.

Možná, že bych dnes byl miliardář. Místo toho mám psa. Tedy Neviditelného psa. Taky dobře.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus

****************************************
ULTIMUS
Nový román Ondřeje Neffa

Na odvrácené straně Měsíce stojí Ultimus, vězení pro nejhorší zločince obydlených světů. Sem přijíždějí Kuba Nedomý a Dědek Čuchák, starožitníci se sídlem v Arkádii, v roli robotických specialistů.
Měl to být nejlepší kšeft jejich života. Vyklubala se z toho bouda, kterou jim nastražil jejich dávný kamarád, policejní hlavoun Mantella. Spadli tam do spárů nejmocnější zločinecké organizace Lunárního společenství. Stojí proti všem - proti zločincům i dozorcům, proti robotům i proti zmutovaným paraorganismům i proti toxickému šrotu, který se vymknul kontrole.
Když pak se do toho vloží africká vražedkyně Kombopi, dá se čekat, že bude hodně dusno...

Nový román z cyklu Arkádie je napínavý i humorný, jak už dobrodružství obou nehrdinských hrdinů bývají. Příběh volně navazuje na předchozí svazky Měsíc mého života, Rock mého života a Hvězda mého života. Vydal Myster\ Press, k dostání všude včetně Alzy.