Za čtrnáct dní bude jednadvacátého, to je doba, kdy za minulého režimu přicházeli do novin soudruzi z Úřadu pro tisk a informace (byly dva, český, respektive slovenský a federální), aby osobně dohlíželi na vše, co bude tištěno. V paměti mi utkvěl výkon a dokonce i jméno jednoho takového. Jmenoval se soudruh Sádlo a objevil chystanou kontrarevoluční provokaci v křížovce. V té křížovce bylo – improvizuji: Domácí zvíře, částice záporu. Když se to vyplnilo do čtverečků, bylo: kočka / ne.

„Vidíte?“ triumfoval soudruh Sádlo. „To je KAN, Klub angažovaných nestraníku z roku 1968, nejhorší kontrarevoluční organizace!“

„Ale pane Sádlo,“ zněla užaslá námitka, „tohle v té křížovce nikdo neuvidí!“

„Já vím,“ řekl soudruh Sádlo. „Na to musíte mít oči!“

No a vidíte, dneska má oči soudruha Sádla kde kdo, očí soudruha Sádla přibývá a jsou stále bdělejší. Příkllad aktuální: firma Zara dala na trh dětská trička. Nějakého návrháře napadlo zkombinovat námořnické tričko a šerifskou hvězdu. Děti si rády hrají na námořníky i na šerify, proč to nespojit? Tak vzniklo to tričko.

Nějaký soudruh Sádlo zamžikal (na to musíte mít oči): proužkaté triko, žlutá hvězda, ejhle výsměch vězňům z koncentračního tábora, potupení obětí šoa! Co na tom, že koncentráčnický mundur měl pruhy tlusté černé svislé, kdežto matrós je má tenké modré příčně. Šerifská hvězda má na špičkách bambulky a nápis SHERIF. Soudruh Sádlo nové doby má rentgenové oči. Jeho zrak neulpí na povrchu, on pronikne do nitra záměru.

Mohu-li věřit zpravodajství, Zara se vyděsila skandálu, trička stáhla z prodeje a omlouvá se. První moje reakce byla: proč jste ty blby neposlali na Macháčkův palouk? Jenže to je opravdu jen první zbrklá reakce. Jaké blby? Kdo to je? V tom je ten problém.

Tehdejší soudruh Sádlo byl konkrétní figura a měl za sebou Úřad a ten v důsledcích měl za sebou šest tisíc tanků sovětské armády. Novodobí soudruzi jsou anonymní, rozptýlení jako aerosol ve veřejném prostoru. Jakpak asi vznikla ta aféra? Kdyby přece někdo konkrétní vzal do ruky to tričko a zvolal „Ejhle, Auschwitz!“, bylo by možno mu doporučit led na hlavu v tomhle horku. Ale tak to nefunguje. Představuju si, že někdo s očima soudruha Sádla spatřil tričko a napsal nějaký status do facebooku a někdo to sdílel a někdo to dal někam do nějakého zpravodajství a už se to dostalo do Spiegel online. Ano, tahle blbost přišla podle všeho z Německa a odtud hup, a je v našich médiích.

Bylo by dobře německým soudruhům vysvětlit, že mentalita soudruha Sádla je přesně to, co v důsledcích vede až do Auschwitzu. Byla by to asi marná snaha. Varování nejsou platná, běsy si musíme odžít. Engels učil, že se dějiny neopakují a když, tak podruhé je to fraška. Snad měl pravdu. Zatím jsme tedy ve frašce až po uši, ale nějak se mi nedaří se smát.

LN, 7.8.2017