Nedávno se nejmenovaný plátek pokusil dehonestovat ministryni spravedlnosti, že ve volném čase dopisuje svůj první velký román o pohřbu. Plátek užil zákeřně lidových komentářů zpod svého předchozího článku o Daniele Kovářové a sestavil je, jako by šlo o fakta.

Jde ale o plky. O podpásovku. Textu to bohužel nestačí a pokračuje ve smyslu, že ministr spravedlnosti by neměl vůbec psát o zločinech... a když už, držet ve funkci hubu.

Jinými slovy zradit sám sebe, potřeby nejvnitřnější a snad i umění. Mám náhodou na tuhle věc vyhraněný názor a okamžitě proto předestřu, jak bych se na Danielině postu choval sám.

A. Stejně jako ona bych vykonával veškeré povinnosti spojené s úřadem.

B. Na rozdíl od Daniely Kovářové bych si však mimoto opakoval i práva, zvláště pak to občanské a autorské, protože zde mám ještě – i navzdory plzeňskému původu – jisté mezery. Ano, přiznávám, že titul JUDr. používám stejně jako kdysi Kalvodo neoprávněně a bude mi Průšou zítra odebrán. Ani mi to moc nevadí, protože už to stejně ztratilo tu pravou patinu.

C. Stejně jako Daniela Kovářová bych i já, Ivo Fencl, ve svém volnu pokračoval v psaní. Baví mě to a je to práce, která vás pohltí, takže se odreagujete skoro jako sexem. Někdo i víc. Ano, máte možná na rozdíl ode mne názor, že mám přijet domů z ministerstva, poslat šoféra do stodoly a zahájit na počítači druhou právní šichtu-bitvu. Hezky to zní, ale nebylo by to zdravé - a tím nejlepším odreagováním od právního jazyka jest právě psaní prózy.

D. Novináři ovšem vyčetli ministryni i tematiku. Svatá prostoto! říkám si. Má snad psát "Ida Sebastiani" nějaká nová Dobrá a ještě lepší jitra? Jako Nepil? Má se snad ohlížet na různé zakomplexované idioty plné předsudků a konvencí??? Co by řekla Unie? Je přece samozřejmostí, že každý píše jen to, co psát touží, a mluvit mu do toho jeví se mi krajně nevhodným. To by mi podepsali Daniil Charms jako Nabokov. Capote jako Saroyan. Bradbury jako Klaus. NU, a DK si vybrala za téma románu pohřeb: asi k tomu tedy měla důvod. A taky chce v románu vraždit. I to je v pořádku. Čím víc vražd, tím bývá próza poutavější, a pozor! Kovářová není placena od perfektně popsané smrti jako kdysi Mark Twain, který tím vydělával aspoň do chvíle, kdy pokračování románu skončil: "Luxusní parník Santa Monica s dvěma a půl tisíci pasažéry na palubě vyplul vstříc obrovskému orkánu." Nakladatel mu, pravda, ihned napsal, že pokud se Santa Monica potopí, vyplatí mu tentokrát pouze paušální honorář... Ne, to ale není tento případ. Ministryně České republiky si knihu zaplatí sama a ze svého, tak jako i ty předchozí, a nedá se přitom ani říct, že by se vložené náklady už částečně nevrátily.

E. Novináři - a nejen oni - ovšem hrozí prstíkem dál. Ida si dělá reklamu na knihy skrz svůj úřad. Nu, není to pravda. Viděl jsem pořad s ministryní a Janem Krausem a pražádnou konkrétní reklamu nedělali. Nešlo to. Ale i kdyby dělali, zbořilo by se něco? Ne. Je to jen zbytečná právní zásada. Nikoli na výši.

F. Ale slíbil jsem úvodem, že tady předestřu, jak bych se na ministerstvu spravedlnosti zabydlel a zachoval já. Nu, po pracovní době bych v kanceláři (domů bych nejezdil) ihned doladil svou nejnovější knihu Byl jsem mladistvým vykradačem hrobů a věřím, že bych ji vydal bez jakékoli vlastní investice, ba věřím dokonce, že za mírný honorář (ten jsem dostal i za knihy Zabiju Putina v Karlových Varech a Američan zemře v Brdech). Děti, pravda, nezabíjím, protože mám malého syna, ale vraždy mám rád - a čím víc vražd, tím lépe. Tedy na papíře. Ihned po vydání VYKRADAČE bych výtisky samozřejmě rozdal členům vlády i svým bodyguardům – a jistě by to všichni zodpovědně četli. Jeden bych osobně předal i podepsal Renatě Vesecké ("Milé Renatě JUDr. Ivoš.") a pozvání do jakéhokoli televizního pořadu bych taky přijal a nerozpakoval se dělat sbírce povídek Byl jsem mladistvým vykradačem hrobů reklamu od začátku až do konce. Důvod? Je zřejmý. Diváci se chtějí především bavit a právní starosti někde na ministerstvu by je nudily. Navíc víme, že právník stejně nikdy nesmí říkat pravdu. Já bych ji díky svému psaní ale říkal, a právě tou cestou bych instituci našeho ministra zlidštil a každý Pepan z Ouholiček by se mohl doma bacit do čela a vzkřiknout: "Vždyť on je jako já! Taky se potřebuje odreagovat! Taky si napsat!"

Tak bych se choval, čistě, upřímně a tvůrčím způsobem. Nemyslím, že bych ztratil. Podívejte na Baudyše! Havel ho kdysi doporučil za ministra, tuším obrany, a Antonín pohotově prostřelil letadlo. Jen z toho krátkého účinkování na postu žije jako astrolog, tedy jestli neumřel, dodnes, a tak i já bych žil z krátkého účinkování na ministerstvu spravedlnosti. Pravda, platu ministerského lační následovníci by mě brzy vyštípali, o tom si nedělám iluzí, ale mě to nepálí, chci psát a nezajímám se o tyto nudné nepsavce-štípaly. Co po nich zůstane? Bude je někdo za padesát let číst jako mne?

I proto chci závěrem zopakovat, že by Daniela Kovářová měla psát mimo pracovní dobu ještě víc a ještě krvelačněji. Češi jsou už tak udělaní, že literární talent závidí. Smiřme se s tím, Danielo, a nechme čas rozhodnout, zda se jednou bude vzpomínat na fanatické úředníky anebo na nás: Baudyše, Kindla, Kovářovou a JUDr. Iva Fencla.

A že namítáte, vážení čtenáři, že náš přínos lidstvu je menší.

Namítat můžete. Jak jste ale na takový nesmysl přišli?

Howgh.