Nové zprávy z Bruselu mě namíchly i potěšily. Evropský parlament se obrátil na Evropskou komisi, aby navrhla regulaci robotů. Důvody mých rozporuplných pocitů jsou nabíledni. Roboti se ještě nedostavili a už by je někdo reguloval, odtud ten námich. Sci-fi se stává realitou a to mě těší, i když zase bych měl spíš být namíchnutý, protože když se sci-fi stane realitou, je z ní šedivý mainstream. Leč nechme stranou literaturu a věnujme se robotům, je to zábavnější.

Že prý mají mít roboti svoje práva a povinnosti. Tak to ani není sci-fi, to je trotlovství odpovídající duchu doby poblázněné hypertrofovaným lidskoprávnictvím. Okruh práv kohokoli a čehokoli na cokoli se šíří, a tak tedy by měli mít svá práva i roboti, které ještě nikdo neviděl, nikdo je nevyrábí a v podstatě nikdo ani nechce. Je to dítko předběžné opatrnosti, podobně jako povyk kolem umělé inteligence. Ten spoléhá na nedostatek inteligence přirozené a na tomto nedostatku buduje soustavu strukturovaných obav a varování a nezbytně i regulací. Přitom tomu, čemu se říká umělá inteligence, chybí to základní, o čem ještě pořádně nevíme, co vlastně je, totiž individuální vědomí. Ani zdaleka se této metě nepřibližuje nic, o čem jsem kdy slyšel, a že se o to pozorně zajímám po celý svůj život. Takzvané samoučení, o kterém se výplod Evropského parlamentu také zmiňuje, nemá s vědomím nic společného. Je to pouhé rozšiřování databází, sice sofistikovaných, ale v podstatě jednoznačně kauzálně propojených. Přitom je jasné, že racio bez dávky iracionality nemá smysl.

Nicméně jádro iniciativy Evropského parlamentu bezesporu má svoje opodstatnění. Viděli jsme to na nedávném případu smrtelné nehody samořiditelného auta. Takové samořiditelné auto je vlastně svým způsobem jednoúčelový nehumanoidní robot. Dojde k neštěstí, zde dokonce k smrtelnému, a kdo za něj může? Návrh jakéhosi povinného ručení, z něhož by se škody hradily, je tudíž rozumný a touto cestou se asi budou legislativní procesy ubírat.

Velmi potěšující je pasáž požadující, aby robot vypadal jako robot. Je to ovšem čistá sci-fi: když jsem budoval svoji Arkádii na Měsíci, k základním zákonům tohoto kosmického habitatu byla vizuální identifikace robotů. Tento požadavek bude záhy velmi aktuální a narazí na zájmy erotického průmyslu. Ale tohle je opravdu starost někoho jiného a ne moje. Jasné je, že robot má být identifikovatelný jako robot, aby s ním bylo náležitě zacházeno, a basta. Toto se určitě prosadí, ať přes Evropský parlament, anebo přes zákonodárné sbory národní. Zbudou-li jaké. Roboti budou vypadat jako roboti a jim bude určeno jednoznačné místo ve společnosti, s jejich povinnostmi a všemi regulacemi.

Až do té doby, kdy jeden z nich vyleze na tribunu a zvolá: I Have a Dream!

Pak nastane jiná opera.

LN, 16.4.2018