Každá rodina, ve které mají aspoň jedno děcko školou povinné, musí řešit prázdninový rébus: Co se školákem? Nebo dokonce: Co s našimi školáky? Jsou různé způsoby, jak drahouškům o prázdninách zajistit bezstarostné chvíle, na které by pak v dospělosti vzpomínali s dojetím. Dnes ponecháme stranou obětavé prarodiče a dětské tábory; vezměme naše zlatíčka letos o dovolené s sebou. Rodinné vztahy se tím stanou vřelejší nebo se alespoň ohřejí jako buřty připravované k improvizované, letní, prázdninové večeři.

Že máte s takovou dovolenou své - všelijaké - zkušenosti? Že jste podobný experiment podnikli vloni a řekli si (tajně, mezi čtyřma očima, o půldruhé v noci, kdy ve vedlejší místnosti miláčkové konečně spolehlivě usnuli): víckrát ne? Že s těmi vašimi ratolestmi začíná nějak brzy lomcovat puberta, rodičovské návrhy hodnotí s opovržením a každý příkaz nebo zákaz rebelantsky ignorují? Že se vracíte z takové rodinné dovolené utahaní a naštvaní?

Mohu vám předat rady nebo alespoň poznatky, které před pár týdny publikoval jako alternativní manuál na shora uvedený námět Tim Dowling (The Guardian).

Úvodem prázdnin, několik dní před vlastní dovolenou - doporučuje Tim - nechte děti v domácím prostředí na pospas nudě. Nic neorganizujte, nic neraďte. Pokusí se vymýšlet si zábavu samy, výsledek nebude valný, možná, že dojde i k nějaké škodě. Ale rostoucí očekávání dětí, že od rodičů přijde žádoucí náprava, je pozitivní základ příštích úspěšných operací.

Až do začátku září je zapotřebí zarazit kapesné. Ve školním roce nemají školáci ani zdaleka tolik volného času jako v nekonečných, lahodných a lenošivých prázdninových dnech. Kapesné v tomto čase je nebezpečným prostředkem, rychle se měnícím během nakupovacích příležitostí na cukrlátka, hračky, nevhodná dévédéčka a nevítané mazlíčky. Je zapotřebí čelit argumentům jako například „Jsou to moje peníze, tak si můžu kupovat co chci!” Citát věru jako vystřižený ze Světových práv dítěte. Nezbude než trochu zalhat protiargumentem: studenti, stejně jako učitelé, během prázdnin nepracují, tudíž nedostávají ani plat... To se ví, že učitelé plat dostávají i o prázdninách, ale vaše děti to zatím neví. U školáků z vyšších tříd se osvědčuje zase trik zablokovat kapesné od týdne k týdnu jako sankce za porušování disciplíny - něco se najde vždycky, tvrdí zkušený otec Tim Dowling.

Nikdy o dovolené neříkejte, kam se pojede na vyjížďku, dokud děti nesedí na zadních sedadlech auta, pečlivě připoutány bezpečnostními pásy. Na dotaz odpovídejte lakonicky: Jede se na zmrzku - a teprve po rozjezdu mluvte o detailní trase (muzeum, výstava, neoblíbená restaurace a podobně), na jejímž konci je přislíbený zmrzlinový pohár.

Pokud jedete na dovolenou se spřátelenou rodinou, ve které mají taky děti ve věku vašich dětí, při jakékoliv pranici mezi vaším a jejich potomkem musíte vždy zastávat názor, že to bylo právě a úplně jenom vaše dítě, které konflikt zavinilo. Jinak budete vypadat jako nezodpovědný rodič, který své dítě nepatřičně protěžuje. Nedělejte si starosti, že byste si vysloužili pověst tvrďasů - jedná se o pouhou formalitu a příště to bude obráceně. Někde za rohem pak svého školáčka důrazně a s vyhrůžkou víckrát ať se to nestane, nebo...napomenete.

Zbývají tři pravidla, o jejichž platnosti lze s Timem disputovat.

Především platí, že školáci, kteří dostali najíst před větším přesunem (horská túra, výlet ke vzdálenému klášteru, cesta z jednoho letiště na druhé apod.), vždycky víc zlobí. Měli by být víceméně nenajedení, pouze spolehlivě hydratovaní. Předčasný přísun potravy transformuje náladu pubescentů až k rebelujícím a nezvladatelným variantám. Nakrmení by mělo být realizováno až v době, kdy vás nic nepřekvapí - ani zvracení, ani průjem.

Při balení zavazadel je zapotřebí vždycky popřemýšlet o nezbytnosti jednotlivých položek, které hodláme vzít na dovolenou. Provádí se takzvaný underpacking. Váš synek nebude zaručeně o dovolené u moře cvičit na housle nebo na zobcovou flétnu. Vy tam za deset dnů nepřečtete tu novinku od Johna McMurryho, vždyť má skoro devětset stránek! A vaše paní snadno oželí sterilizátor na dětské lahve pro malou Lucinku...

V některých britských, turisticky atraktivních místech existují restaurace, ve kterých provozovatel upozorňuje, že rodiny s dětmi nejsou žádoucími hosty - ono to bývá na těch vývěskách decentněji vyjádřeno, ovšem výsledná informace je tatáž. V jiných hospodách zase naopak rodiny s dětmi jsou vítány. Tim Dowling má s tímhle problémem své zkušenosti: bez ohledu na oznámení jděte se najíst do té první, protože tam vaří líp. Eventuální námitky personálu ignorovat a vydávat se za Němce.

Ti jsou hluční odjakživa, anglicky neumějí a peněz mají dost.

© Petr Kersch, Děčín, červenec 2009