Už na sklonku týdne na mne dolehl blahodárný vliv GDPR, tedy General Data Protection Regulation. Do schránky elektronické pošty mi začaly pršet stovky mailů od firem, o kterých jsme nikdy neslyšel. V záhlaví vždy bylo, že v souladů s GDPR mě vyzývají, abych prostudoval regulativní elaborát. Někdy jenom to, jindy abych potvrdil svoje nadšení a souhlas. Zatím jsme potvrdil jen jeden tento elaborát, přišel z Evropského parlamentu a byl vcelku jasně koncipovaný, stručný, s knoflíkem v duchu ZDE POTVRDITI. Odklepl jsem a oni mi poděkovali. Tak aspoň že kovářova kobyla nechodí bosa.

Žiji v prostředí počítačů a internetu příliš dlouho na to, aby mě hned tak něco vyděsilo, a tak jsem schopen i tento GDPR cvrkot pozorovat jaksi zpovzdálí. Pozoruhodný je sám fakt, že nějaký cvrkot nastal. Celé to opatření je prezentováno jako ochrana a krok ve prospěch občana. Proč tedy ta panika, a ta mnohdy opravdu nastává a orgánové jsou nuceny publikovat uklidňující provolání odkrývající fámy. Navíc, když budete ona provolání studovat, zjistíte, že obsahují jako základ stejnou mantru: nic se nezměnilo, vše je jako dřív, stávající zákony platí a ochraňují vás. Z toho pak plyne závěr, že publikum panikaří zbytečně, z neznalosti. V mém oboru prvořadého zájmu, tedy ve fotografii, tedy je třeba se řídit občanským zákoníkem, konkrétně zákonem č.89/2012 sb. Čímž bych za věcí mohl udělat tečku.

Že ji nedělám, plyne z toho, že vidím dva znepokojivé prvky, přičemž jeden navazuje na druhý.

Tahle akce GDPR vyvěrá z Evropské unie. Jako občan členského státu této unie pozoruju rok od roku zřetelněji, že si unie jako hlavní smysl své existence klade ochranu. V daném případě ochraňuje data občanů. Ochraňuje klima. Ochraňuje vzduch. Ochraňuje spotřebitele před neblahými výrobci . Ochraňuje města před mrakodrapy a mrakodrapy před spadnutím. Ochraňuje ženské před chlapy a chlapy před ženskými, ochraňuje děti před rodiči. Najděte něco, co ještě není unijně chráněno, a nahlašte to na nejbližším unijním amtu, lépe pak tématicky příslušné skupině aktivistů, a ti se o ochranu následně postarají. Bude to ale makačka, něco unijně nechráněného najít, vezměte si na to svítilnu a motouz.

Druhý znepokojivý prvek je fakt, že ochrana je institucionálně zabezpečena. Má to dva následky. Jednak ve mně jako občanovi roste pocit nejistoty, zda nekonám něco, co je v rozporu s tou či onou ochranou, a jestli náhodou nepřekračuji hranice nějakého GDPR nebo VŘSR nebo SRPŠ. Jsem tedy sice chráněn, ale vytrácí se pocit svobody. Před Listopadem se od nás utíkalo do svobody. Dnes není kam, kam oko pohlédne, tam nějaká ochrana.

Že to má za následek kverulaci a práskačství, to je snad nabíledni. Ukázat prstem a zvolat, ejhle, on porušil GDPR, to je kverulantova svoboda, jedna z mála, které zbývají.

LN, 28.5.2018