Minulý týden se na Výstavišti v pražských Holešovicích konal už třináctý ročník výstavy motocyklů. Pro nás motorkáře je to takřka povinnost vykonat jednou v roce hadždž do Fučíkárny. Letos to bylo trochu napínavé.

Jak známo, půlka hlavního výstavního paláce vyhořela. Je to budova historická, pozůstatek Všeobecné výstavy v roce 1891. I můj pradědeček tenkrát věnoval obrovskou sumu dvou tisíc zlatých do záložního fondu. Od té doby se na stavbu obdobné velkoleposti u nás zmohli jen Sokolové na Strahově. No a teď půlka (také) pradědečkova výstavního bloku vyhořela a nastala očekávaná tahanice o pojistku. Ano, je to úsměvně logické. Proč by měla budova vyhořet, když ne kvůli pojistce? Magistrát zahájil proti nájemci přísnost. Dopadne to asi tak jako zatím vždycky, když líný, neschopný a namnoze zkorumpovaný stát vede spor o peníze se soukromníkem. Zaplatí to daňový poplatník. A pořád ještě nejsme u těch vlněných svetrů.

Čilý nájemce na zbořeništi nadále podniká výstavy. Když dovnitř vejdete a jdete do vyhořelého křídla, nevšimnete si žádné škody. Ocitnete se v obrovském stanu, a kdo neví, že se tu něco stalo, nedozví se to. No a v tomhle areálu byly ty motorky a mezi vystavovateli i firma Kentoya, a ta si najala hostesky, jako mnohé jiné firmy. Jenže Kentoya ty dívčiny svlékla do půl pasu a pomalovala. Mezi motorkami tam tedy poletovaly pestrobarevné holčiny s roztomilými, mladistvě pevnými prsíčky. Já samozřejmě čuměl na mašiny a všiml jsem si, že tam překážejí nějaké holky v křiklavě barevných tričkách. Až pak mě někdo taktně upozornil, že to nejsou žádná trička. Že je to barva na holém těle. Šel jsem se tedy podívat a nastojte, bylo tomu tak.

Je to zajímavý psychovizuální problém. Nahota je v rozporu s oblečením. Kdo je nahý, není oblečený a naopak. Průlom učinila už ta chytrá horákyně oděná do sítě. Co přiléhavé tričko? Je to oblečení skrývající nahotu, anebo je to reklama na nahotu pod tričkem schovanou? Známe též radovánku zvanou „mokré tričko“. Děva v přiléhavém tričku se namočí i s tričkem. Zůstává oblečená, nebo je nahá? Kdyby se případ dostal před soud, myslím, že i soudce Cepl jr. by usoudil, že je oblečená, a za svým by si stál, dokud by mu případ nesebrali z důvodů nedovoleného lpění na principu soudcovské nezávislosti. Jenže i on by asi měl zamotanou hlavu s namalovanou dívčinou. Tkanina trička je hmotné povahy, i barva je hmotné povahy. Tkanina kryje to, co je pod ní, i barva kryje to, co je pod ní - co s tím?

Ty dívky po stánku Kentoyi poletovaly, aby připoutaly pozornost. Což je další záhada. Nahota je dnes velmi snadno přístupná. Jak je možné, že nezevšedněla, neomrzela? Všiml jsem si toho onehdy při prohlížení statistiky svého webového deníku Digineff.cz. Píšu v něm o digitální fotografii a o fotografování. Každý ten článek má tak asi pět až deset tisíc přístupů. Poprvé po deseti letech existence jsem zveřejnil článek o fotografickém aktu. Měl hned dvacet tisíc přístupů! Proč, proboha?

Zeptáte se, kdy se konečně dostanu k těm vlněným svetrům. Byl to trik. Nebudou žádné svetry. Byl to „odrazovací titulek“. Kdyby se článek jmenoval O nahatých holkách, připoutal by až nežádoucí pozornost, a tu si já nepřeji.

LN, 16.3.2009