V noci ze soboty na neděli napadl u nás ve Zvoli sníh. V neděli ráno byl mráz, dva a půl stupně pod nulou. Sněhu napadlo pět centimetrů, ověřeno mnou, když jsem shrabával sníh před domem. To jsou nesporná fakta. Teploměr nadále ukazuje dva a půl pod nulou a sníh leží všude kolem, kam dohlédnu. Na monitoru počítače čtu, že sníh ochromil v Česku dopravu. To ověřit nemohu, sedím doma a píšu článek pro Lidové noviny. Je to ale pravděpodobné, protože pěticentimetrový poprašek ochromil v naší zemi dopravu, co moje paměť sahá. Když pak se probírám nabídkou informace dál, dostanu se k pojednání, podle něhož je masová produkce kysličníku uhličitého průmyslem a automobilovou dopravou požehnání. Kdyby nebylo ochranné vrstvy CO2, nastala by další doba ledová a v místech, kde teď sedím a píši, a tudíž i v těch, kde sedíte vy a čtete, byl by ledovec čtyři kilometry tlustý. Když pak kliknu o článek vedle, dočtu se, že produkce kysličníku uhličitého průmyslem a automobilovou dopravou je kletba, a pokud nepřestane, vyhyne život a v místech, kde teď sedím a píši, a tudíž i v těch, kde sedíte vy a čtete, bude poušť.

Jak snadné by bylo podlehnout skepsi! Naštěstí, jakkoli to tak nevypadá, skeptičtí nejsme a jsme schopni volit ty informace, o nichž dopředu víme, že odpovídají skutečnosti. Nenecháváme se informovat. Vybíráme si ta sdělení, která posilují náš názor na věc.

Krásný takový příklad poskytuje pan Lubomír Zaorálek, nedej bože příští ministr zahraničí, tedy příští architekt českých zahraničních vztahů. Vyslechl přednášku amerického fyzika Theodora Postola, proslulého protivníka projektu protiraketové obrany. Mohl by vyslechnout tucty jiných, stejně erudovaných odborníků. Jenže ten správný je podle něho profesor Postol, protože potvrzuje to, co on, Zaorálek, ví odjakživa, že totiž protiraketová obrana je škodlivá. Zde jeden z argumentů pana profesora: „Zatímco se nám tvrdilo, že dosah radaru je 4,5 tisíce kilometrů, v některých materiálech bylo uváděno 2,5 tisíce kilometrů, ve skutečnosti je dosah plánovaného radaru pouze 600–800 kilometrů,“ citováno dle Lubomíra Zaorálka.

Proč tedy proboha ten povyk kolem radaru, který má dosah běžného letištního navigačního zařízení? Proč Rusové chtějí instalovat v oblasti Kaliningradu nosiče jaderných střel, když radar dokoukne leda někam za Brest?

Nikdo si tímto nesmyslem neláme hlavu. Pan Zaorálek ne, protože stojí jen o argumenty pro svoji pravdu a dopředu ví, že profesor Postol je prvotřídní autorita a má pravdu ve všem, co říká. Stoupenec protiraketové obrany, což jsem kupříkladu já, si též neláme hlavu s profesorovými argumenty. Nejsem o nic blíž pravdě než Lubomír Zaorálek. Možná také stavím svůj názor na nesmyslech – například na výroku Edwarda Tellera, otce vodíkové bomby, muže neméně erudovaného, než je profesor Postol. Ten před Kongresem prohlásil žertem, ale zcela vážně: „Mohl bych vám předložit fakta, která by vás přesvědčila o uskutečnitelnosti projektu protiraketové obrany. Jsou bohužel tajná, nesmím je prozradit, a znám je tedy jenom já a KGB.“

Půjdu dál uklízet sníh. O něm spory nemohou být – dokud neroztaje a nestane se minulostí. Pak i kolem něho může vypuknout Velká ideologická koulovačka.

LN, 24.11.2008