Historie zase kvílí, ovšem ne z kloubů vymknutá. Evropa není zmítaná válkami, ale tak nějak v hysterií v záchvatu rozmazlené paničky, co jí došly peníze na nový přeliv a sousedky si kupují lepší šminky a cingrlata – víc nic se Evropě prozatím neděje - ale tak nějak obecně je nám všem šoufl. V tom případě je dobré obrátit se o poučení k Bibli. Anebo vůbec tak nějak k předkům. V+W zpívali "seďme klidně na židli, čtěme Bibli, tam to všechno je" a Jirásek nás nabádá poučit se z činů našich dědů. Tak se půjdeme podívat.

V pověstech českých se dočteme, že Přemysl zatkl "otku" (to nemělo nic společného s kriminálem, tím se myslelo, že zapíchnul do země nástroj na pohánění volků a čištění pluhu), nebo se dočteme, že skočil Horymír na Šemíkovi z Vyšehradu do Vltavy. Aby se pak vydal k Radotínu a Šemík k Neumětelům. Což nám jako žáčkům dělalo v hlavě čurbes, jak to bylo možný? Když přitom Horymír jel na tom Šemíkovi. Až jsme pohledem do mapy zjistili, že je to jeden směr. Chudák Šemík z toho měl smrt, jak dopadl Horymír, se moc nepamatuji. Jen to, že v tom sporu šlo o nějaké kutání něčeho drahého, což tradicionalisti a milovníci čisté přírody nechtěli, zatímco modernisté, lační peněz a vyrábějící jen tak mimochodem při tom pokrok, chtěli.

Kníže Křesomysl (jak se o něm zpívalo "potom přijde Křesomysl, za ním kníže Nezamysl a pak přikluše kněžna Libuše" - to aby se to lépe pamatovalo) byl modernista a pokrokář, zatímco Horymír byl asi tradicionalista a ekologista. A vůbec environmentalista, co měl rád přírodu a nenáviděl cizáky, neb už tehdá prý byli ti kovkopové houfně původem Frankové, Sasíci a vůbec Němci. Dokonce prý taky nějací Vlaši, tedy jinak řečeno Taliáni. Tedy Italové, že. Kopali díry do země a zaváděli všelijaké novoty a ekologické nepřístojnosti. A tak se kvůli tomu naši předci pěkně pohádali. Jako dneska: těžit zlato, netěžit zlato - kopat uhlí, nekopat uhlí…

Jak je vidět, pravdu má Bible, když se v ní říká: "Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového." (Bible, Kaz 1,9).Což nám občas nějak nedochází a myslíme si, jaká že to na nás padla pohroma, svízel a těžké rozhodování, a to že "za našich časů nebejvalo". Jak naříkají po všechny věky staré báby a dědci.

A tak si myslíme, že je něco nového v tom, že máme problém, co s velkým Německem (kdysi Franckou říší) a jestli jim máme platit anebo neplatit. Což řešili hezky po staročesku Boleslav a s Václavem zvaným "svatý". Po staročesku znamená buď podle stylu, že se to nejdřív pokusíme ukecat a "něco zaplatíme a něco zapřem" (což jsme předvedli zrovna tuhle s tou půjčkou), anebo když na nás začnou moc tlačit, nám prdne v kouli a zarputíme se – viz našinci před Milánem, husiti a legionáři (na to Evropa ráda zapomíná, na tuhle naši vlastnost) a dopadne to tak, jak se zpívá v té písničce Kabátů: "Když se u nás chlapy poperou, tak jenom nožem anebo sekerou. V zimě tam dlouhý noci sou a tuhej mráz. Jak sou naše cesty zavátý, tak vezmem vidle anebo lopaty. Když něco nejde, co na tom sejde, my máme čas."

Děsit se, že teďka bude vládnout Evropě zrovna nějaká ženská, v době, když je krize, to taky známe. Už jsme to vyzkoušeli. Marie Terezie nás dobře znala a neměla nás moc ráda, protože jsme se paktovali proti ní s Bavoráky, no a nakonec vidíte. Dneska na ni vzpomínáme v dobrém. Baba jedna, školy nařídila postavit a provozovat, silnice narovnat a nechala je stavět, a tak podobně. Holt ženská. Moc se nám to nelíbilo a jak se nám to teďka hodí!

Čtu si v novinách, porovnávám s historií a říkám si "bývali Čechové statní jonáci…", ale někdy se mi zdají ty jejich hrdinské činy takové obyčejné. Třeba jako tenhle Bivoj. Chytil někde na Kavčích horách prase divoké - tedy kance (dneska by se tam dalo chytit daleko víc jiných divokých zvířat, že) a bafnul jej za uši a donesl na Tetín. To prý byl ten kopec u Berouna nad Srbskem, co na něm měla "Teta" hrad, a tím pádem. když ho uviděla s tím kancem, tak mu dala. Svoji ruku.

Podle Dalimila se ten chlap nejmenoval Bivoj, ale Jetřich z Buzic, a dostal za to do erbu kančí hlavu. Ale o tom "Buzicovi" jsme se ve školách neučili. Ani se nedivím. O chlapovi s takovýmhle jménem? Buzic a hrdina?!?

Ať tak či onak, chlap, co chytil divokého kance za uši a někam dovlekl, mě zase tak moc neokouzloval. Tedy z hlediska hrdinství. Až do okamžiku, kdy mi přítel Jiří – tedy George – z Austrálie poslal zprávu, že v západní Austrálii měli problém, protože se jim ztráceli psi. Tak se vydali hledat, co je to za divokou šelmu, co žere ty velký psy. No a pachatele našli. Divoké prase. Kance. Ulovili ho a vy se na ně můžete podívat na obrázku. A začít zpytovat svědomí, jestli jste si jako já mysleli, že takový skutečně divoký prase ze skutečné divočiny chytit rukama není nic moc výkon. Po zhlédnutí toho obrázku už taky věřím, že měl pravdu Sienkiewicz, když v románu "Křižáci" popisuje, jak divocí Češi na polské straně v jedné ruce dvouruční sekeru – siročinu - utínali jednou ranou hlavy křižáckým koním.

Australské, skutečně divoké prase

Trochu blbý na tom je, že na straně křižáků bojovalo mnoho českých rytířů. No ale to je u nás v Evropě a v Česku tak nějak zvykem, bojovat na dvou stranách.

A z toho všeho vyplývá, že není radno podceňovat předky, a také to, že když dnes jedni našinci horují pro vstup do tvrdého jádra unie a druzí hlasitě odporují, není to nic mimořádného.

Jediná otázka je: je Nečas Boleslav anebo Václav? Bivoj není. To ostatní ukáže až budoucnost.