Za celý svůj zatím poměrně dlouhý život jsem byl v nemocnici hospitalizován pouze dvakrát. Jednou jako dítě s nějakou drobností a jednou jako dospělý skrzevá nějaký drobný zákrok. Několikrát v minulosti jsem nějakou nemocnici navštívil při jiných příležitostech, jakou bylo třeba narození dítěte. Jinak nikdy.

Nemocnice jsou pro většinu lidí naší generace něco jako svatyně. Většinou voní čistotou. Chodby, pokoje, lůžka, ale i sestry a lékaři. Dokonce podobně vypadají i nemocnice v řadě různých televizních seriálů několika posledních desetiletí. Není tedy divu, že v mém vědomí jsou nemocnice v té nejlepší škatulce, nebojím se říci, že přímo posvátné.

Tedy byly. V minulém týdnu jsem doprovázel svoji partnerku do Fakultní nemocnice v Ostravě- Porubě. Nejdříve jsem si myslel, že jsme omylem zabloudili do Tesca či do Globusu. Celé přízemí plné obchodů. Ale nikoli jen těch nutných pro potřeby pacientů a personálu. Tu se ohřívají párky, tu prodávají polévku, jinde vdolky, tady se obědvá, snídá, svačí, vedle toho je dokonce zlatnictví, hračkářství, vetešnictví, obuv a já nevím co ještě. Všichni na sebe křičí, prodávají, kupují. Prostě strašný „perský trh“. Desítky obchodů a bufetů namačkaných v rozsáhlém přízemním areálu. Jak je možné, že se do těchto prostor chodí někdo léčit, jak je možné, že sem chodí někdo někoho léčit. Má představa posvátného místa plného péče a etiky vzala za své.

Možná, že tomu nerozumím. Možná, že jde o léčbu šokem. Přijdu do přízemí a v tu chvíli mě ani nenapadne, abych v tomto hambinci žádal ošetření. A jsem vlastně tím pádem zdráv a mohu si tady na oslavu koupit i zásnubní prsten a teplý vuřt. Mají to tu kousek od sebe.

Svěřil jsem se o dva dny později s tímto neuvěřitelným prožitkem jednomu známého a ten mi jen lakonicky sdělil. Co se divíš? Já chodím do nemocnice na Fifejdy a tam je to nemlich to samý.

V tu chvíli jsem zděšen ztrnul. Jestli je to nakažlivé, možná, že tak vypadají nemocnice v celé této zemi. Pak teprve chápu, proč se hovoří o krizi našeho zdravotnictví. I když si myslím, že jde o krizi něčeho úplně jiného.