Určitě znáte kouzelný neologismus „mašíbl“. Kdo to jsou mašíblové? Magoři, šílenci a blbové. Takto natvrdo to vypadá neesteticky, zatímco slovo mašíbl má svou eleganci.

Nový termín šíří hlavně skeptici, kteří varují před podléháním různým fámám, před nepodloženými spekulacemi, unáhleným vynášením ortelů, panikářstvím a „zaručenými“ teoriemi o spiknutí mocných. Skepse je zdravá vlastnost a pomáhá nám, abychom se nesplašili hned poté, co se s nějakým virem šířeným ve společnosti setkáme. (Pokud se ovšem skepse nestane jediným náhražkovým životním programem, vytlačujícím šanci v něco věřit a zpochybňujícím základní kameny, na kterých stojí naše vědomí a vědění.)

Sami skeptici ovšem některé takové teorie sami šíří, když se jejich pochybnosti vkrádají do světa jistot. Ovšem některé jistoty si zpochybnění zaslouží, a které to jsou, to nelze vždy předem znát.

Každý, kdo zpochybní nějakou prefabrikovanou a všeobecným veřejným míněním slepě přijímanou tezi, nemusí být hned mašíbl. Co tezí, které byly svého času považovány za nezpochybnitelné, se ve světle nových zkušeností obrátily v prach…

V každém případě jsou konspirační teorie v módě. Už dobrých sto let. A ta móda evidentně ještě nedospěla ke svému vrcholu. Asi to souvisí s rolí masových médií.

Hlavní proud masových médií má z „konspirátorů“ legraci. Mnohdy právem. Je-li někdo v médiích označen za šiřitele konspiračních teorií, je to chápáno skoro jako diagnóza. Jakékoli tvrzení takto označených lidí je se shovívavým úsměvem odkázáno do říše blouznění.

Existují ale výjimky (a to je velmi zajímavé), kdy se sama média hlavního proudu stávají největšími šiřiteli fám, konspiračních teorií, nepodložených spekulací či falešných obvinění. Stejní novináři, kteří si v jedné větě tropí bžundu z mašíblů, začnou v jiné větě mašíblovat sami, jakmile přijde na témata: privatizace, opoziční smlouva, amnestie. Tam mnohým novinářům nedostatek dat nevadí, nevadí jim ani naprosté výmysly a pomluvy.

Svůj terč si vybrali a proti němu je přece každý, i ten sebevymyšlenější útok dobrý. Prostě: když nenávidíš, není co řešit. U nenáviděného se věří všemu, nebo se to alespoň připouští. Tam se důkazy nevyžadují.

Kdo vede naše hlavní média? Kdo z nich dělá hlásné trouby bláznivých konspiračních teorií?

Ma.

Ší.

Bl.