Já vím, že svět má jiné problémy než plesové sezóny, ale je leden a plesy prostě začínají a objevují se jeden za druhým. Tedy obecně. Někde to bohužel neplatí. Potkal jsem se s jedním známým, který je jinak bytostným optimistou a upřímným stoupencem tzv. polistopadového vývoje. Na mou obligátní otázku, jak jde život, mi zcela nečekaně odpověděl, že to nestojí za nic. On to navíc řekl ještě hruběji a dodal: Už i ty plesy nám zakazujou.

Co jsem se od něj dozvěděl, je naprosto šokující. Ale dovolte mi napřed jakési entrée. Vyrůstal jsem na maloměstě a začátek roku byl pro nás vždy dobou nádherných plesových zážitků. Své místo měly plesy hasičské, myslivecké, zahrádkářské, řeznické, sportovní, školské, studentské, pamatuji dokonce i ples filatelistů.

Na všechny plesy jsme se těšili. A také jsme rádi pomáhali. Dávno před datem plesu zvonili za domovní zvonky zástupci té či oné korporace a zvali na jejich ples. Mnoho lidí si lístky kupovalo, i když věděli, že na ten či onen ples nepůjdou. Činili tak proto, aby podpořili pořádající spolek. Mnozí si ani nevzali lístky, ač je zaplatili. My, kteří jsme chodili lístky prodávat, jsme i takové částky poctivě odevzdali a hospodář spolku je v účetní knize uvedl jako dary. Lístky byly jinak orazítkovány pro kontrolu, někdy se z počtu prodaných lístků platila daň obci. Někdy tuto daň obec také odpouštěla.

Dalším zdrojem příjmů byla tombola. Ta byla zajímavá zejména na plesech mysliveckých, řeznických či zahrádkářských. Členové spolků dávali do tomboly své úlovky a výrobky, což bylo pro účastníky plesů velice silným motivem k hromadnému nákupu lístků do tomboly. Nešlo pouze o malá selátka či kýty srnčí. Pamatuji, že starý pan Čtvrtníček dal jednou do tomboly na mysliveckém plese celou svoji sbírku paroží. Tehdy vydělali myslivci majlant. Pamatuji také, že jednou z výher tomboly byla i fůra hnoje. Mezi námi, měla svoji cenu. Zažil jsem, že paní Daňková jednou přinesla do tomboly i dva originály obrazů, aniž by byly znalcem oceněny. Pochopitelně, že nešlo o světové mistry.

Lístky do tomboly prodávala děvčata trochu koketně oblečená a úspěch byl zaručen vždy. Nikdy jsme nevěděli, kolik lístků se prodá, pro jistotu bylo připraveno několik šatnových bloků (jiných barev) navíc. Sličné prodejkyně často dostávaly někdy více peněz, než byla cena tombolových lístků. I ony vše odevzdávaly do společné pokladny, protože jsme všichni věděli, že získané peníze budou využity na další bohulibou činnost spolku. Losování tomboly probíhalo někdy i hodinu. Kdo vyhrál, vyhrál, když se někdo nepřihlásil, losovalo se nakonec znovu. Nikdy nebyly žádné reklamace. Naopak.

Vrcholem společného plesání byla také existence tzv. pekla. Za jevištěm byl jakýsi bar, kde starší členky spolku prodávaly tvrdý alkohol ve formě frťanů za jednotnou cenu, pochopitelně značně převyšující cenu kupní. Lahve alkoholu se prostě zakoupily v obchodě, případně někdo přinesl i domácí slivovici. Zisk z „pekla“ býval nejvyšší a odevzdával se celý. Komplet i s tuzéry. Nikoho nenapadlo si něco z toho ponechat. Maximálně po skončení plesu dopili jeho strůjci zbytky z téměř prázdných lahví. Nikdy se nikomu nic nestalo, nikdy si nikdo na nic nestěžoval a všechny utržené peníze byly vždy pečlivě zaneseny do pokladní knihy spolku.

Do toho systému ani stát moc nezasahoval. Neboť bylo dobře, že si činnost spolku vlastně takto do jisté míry spolufinancovali občané. Tak to tedy kdysi bývalo. Jenže můj známý mi líčil podrobně dnešní neuvěřitelnou síť „plesových předpisů“, že jsem nejen kroutil hlavou, ale několikrát jsem při jeho vyprávění prohlásil, že tohle mohl vymyslet jedině nějaký blbec. Ja vím, že riskuji žalobu pro urážku na cti, ale za tímto tvrzením si stojím. Konec konců posuďte sami následující výpis z vydaných předpisů:

Tombola je dnes považována za jistý druh loterie. Slosování musí být veřejné, v případě herní jistiny nad 20.000 Kč za přítomnosti orgánu státního dozoru (u tombol s herní jistinou nad 50.000 Kč navíc za přítomnosti notáře). Účast orgánu státního dozoru není nutná u tomboly s herní jistinou do 20.000 Kč. Tomboly s herní jistinou do 50.000 Kč povoluje obecní úřad. Tomboly s herní jistinou vyšší než 50.000 Kč povoluje ministerstvo financí, které rovněž vydává povolení k provozování tombol, u nichž je úhrnná cena výher vyšší než 50 % herní jistiny (bez ohledu na výši herní jistiny). Herní jistinou se přitom rozumí násobek počtu vydaných (tedy nikoliv skutečně zakoupených) losů a prodejní ceny za jeden los. Provozovatel tomboly jmenuje loterního zástupce (musí být bezúhonný), který má následující povinnosti: zajistit řádný průběh tomboly, bez jeho souhlasu nesmí provozovatel, kterému byla tombola povolena, zasahovat do jejího průběhu; zkontrolovat, zda do osudí byla vložena čísla všech prodaných losů; sepsat protokol o průběhu slosování; zajistit nevyzvednuté výhry; uvědomit po slosování veřejnost o vyhrávajících losech a při provozování tomboly s herní jistinou nad 20.000 Kč zajistit po slosování zveřejnění písemného seznamu vyhrávajících čísel; zajistit do 60 dnů vyúčtování tomboly. Vyúčtování tomboly je provozovatel povinen předložit orgánu, který tombolu povolil, do 60 dnů po skončení lhůty pro vyzvednutí výher. Od začátku roku 2012, podléhají tomboly i odvodové povinnosti, tzn., že by organizátoři tombol měli podat po skončení kalendářního čtvrtletí hlášení k odvodu z loterií a po skončení odvodového období, kterým je kalendářní rok, musí organizátor ještě podat odvodové přiznání, to vše místně příslušnému finančnímu úřadu. Rozdíl mezi cenou za zakoupené losy (= úhrn vsazených částek, tj. násobek skutečně prodaných losů x jejich cena) a úhrnnou cenou za vydané výhry tak tedy podléhá odvodu ve výši 20%.

Prodej alkoholu na plese. Senátem byla definitivně schválena novela živnostenského zákona (zákon č 309/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 455//1991 Sb., o živnostenském podnikání), která zavádí koncesi i na prodej alkoholu, tato novela vyšla 2. 10. 2013, účinnou se stala 17. 10. 2013. O koncesi musí mít subjekty, které vlastní živnostenský list na tuto činnost, požádány do 17. 4. 2014. Pokud živnostenský list nemáte, měli byste si jej nechat vystavit, nejpozději před konáním jakékoliv akce s prodejem alkoholu, nebo jídla. Zároveň s tímto vyřídíte i koncesi na prodej alkoholu. Pokud hodlá někdo prodávat v obchodě či rozlévat v restauraci líh a lihoviny, musí si požádat o koncesi. Žádost podléhá správnímu poplatku (v případě, že se jedná o první živnost 1.000,- Kč, v případě další živnosti je to 500,- Kč), který je splatný při podání žádosti v hotovosti. Podnikatel pro prodej lihu a lihovin musí splňovat pouze všeobecné podmínky provozování živnosti (a to plnou svéprávnost a bezúhonnost). O výpis z evidence rejstříku trestů si úřad žádá elektronicky. Prodejci, kteří by od 18. 4. 2014 prodávali líh a lihoviny bez platné koncese, se dopouští neoprávněného podnikání, které může být za určitých okolností nejen správním deliktem, za který hrozí až milionová sankce, ale i trestným činem. Další informace, které se týkají prodeje alkoholu na Vámi pořádaných akcích - je oznámení na celní úřad. Každou akci je potřeba 3 pracovní dny předem nahlásit na celní úřad. Samozřejmě je potřeba dodržovat veškeré zákony a nařízení, hygienické normy atd.

Když tedy přijdete v obci na úřad s tím, že chcete pořádat ples, dostanete nejdříve fascikl ponaučení (viz výše). A formuláře žádostí. Kdybyste viděli ten formulář, jímž se žádá povolení plesové tomboly, přešla by vás chuť na jakékoli občanské aktivity. Má neuvěřitelných šest stran a tombola musí mít dokonce rozpočet. Hrůza. Kdyby dnes starej Čtvrtníček chtěl dát do tomboly jeho sbírku paroží, musel by vše dozorovat zřejmě nejspíš ministr Babiš. O obrazech paní Daňkové ani nemluvě. Stejně strašný je formulář vyúčtování toboly. Tombola se takto stává černou můrou plesů. Nebo naopak. Je to celé proti přirozenosti. Neexistuje možnost dát něco do tomboly nečekaně hodinu před zahájením plesu, což se nám často stávalo. Zřejmě nějací zákonodárci nikdy nevyhráli nic v plesové tombole. A tak se nám ostatním mstí. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

Když mi tohle všechno můj známý předložil a ukázal, pochopil jsem, že to dnes skutečně nestojí za nic. Co budete dělat, zeptal jsem se. Můj známý se jen usmál. Vždyť víš, že my Češi vždycky víme jak na to.

Včera jsem si všiml, že je v naší obci plno hezkých plakátů zvou na zajímavé lednové, únorové a březnové akce. Jeden plakátek zve na „přátelský večírek“, druhý plakát na „společenské setkání dávných přátel“ a další plakáty se nesou v podobném duchu. Jen plesy se nekonají.

Takže nastává sezóna přátelských večírků, jakkoli jsou plesy stále ještě povoleny. Mám ovšem obavu, že vbrzku bude přijat zákon pod názvem „Podmínky pro povolování přátelských večírků a přátelských setkání“. V tomhle jsme zřejmě trumfli i komunisty.